Reginald v Rusku

Původní název:

Reginald in Russia

Obsah knihy:

Saki se proslavil na počátku eduardovského období kousavě vtipnými povídkami a politickými skeči, v mnoha ohledech zdědil uvolněnou korunu po Oscaru Wildeovi. Jeho raná hlavní postava, Reginald, byla velmi podobná jemu samému - pitvořil se v ochablé vážnosti s nesmírně divokým jazykem.

První souborný svazek Reginaldových povídek vyšel v roce 1904. S postupujícím obdobím, kdy publikoval v široké škále časopisů a magazínů, se Sakiho záběr rozšiřoval a všem se naplno projevila jeho genialita: "Reginald seděl v koutě princeznina salonu a snažil se odpustit nábytku, který začal se zřejmým záměrem být Ludvíkem Quinzem, ale v častých intervalech se vracel k Vilémovi II.". "Paní Cricková měla dlouhou rodinu, a proto měla v očích svého světa licenci na krátkou povahu..." "Vlastnil jen skromné prostředky, ale dokázal žít pohodlně v rámci svých příjmů a ještě pohodlněji v rámci příjmů různých tolerantně naladěných společníků." "Vanessa začala docházet k závěru, že manžel, který k usedlým příjmům přidal ještě toulavou povahu, je smíšené požehnání.

Jedna věc byla odjet na konec světa, druhá věc bylo zabydlet se tam. Zdálo se, že i slušnost ztrácí něco ze své ctnosti, když ji člověk praktikuje ve stanu." "Vždycky je tu šance, že se z některého z nich vyklube zkažený a neřestný, a pak se ho můžeš zříct.

Slyšel jsem, že se to dělá." "Ale proboha, nejdřív ho musíš vzdělat. Nemůžeš čekat, že chlapec bude zlý, dokud nebude chodit do dobré školy." Nakonec byla v roce 1910 tato kniha, nejlepší povídky z uplynulých let, sestavena dohromady, včetně poslední povídky o Reginaldovi, která dala tomuto novému svazku název, a také některých kousků, na nichž dodnes spočívá vrchol Sakiho pověsti: smyslné, strašidelné šibeniční rozkoše Gabriela-Ernesta, radostného pozdně šokového nervového napětí Zdrženlivosti lady Anny, Pytlíku a myši a světácké radostné přízračnosti Duše Laplošky.

Zařazena je také pozoruhodná malá "hříčka" Pekařův tucet.