Řečnický projev: Dialogy Goulda a Schönberga

Původní název:

Speechsong: The Gould/Schoenberg Dialogues

Obsah knihy:

Speechsong je dílo imaginativní muzikologie, které se zabývá engimami Schoenberga a Goulda, zpěvu a mluvení, Mojžíše a Arona, technologie a bytí. Výchozím bodem je Gouldovo poslední veřejné vystoupení v losangeleském divadle Wilshire Ebell Theatre, kde byla během jeho kalifornského exilu provedena řada Schoenbergových děl.

Právě zde, po tomto posledním představení, se Gould setkává s přízračným Schoenbergem v inscenovaném rozhovoru, který zkoumá Schoenbergovy útrapy při přehodnocování základů západní hudby. Tato první část Speechsongu připomíná Schoenbergovo operní mistrovské dílo Mojžíš a Aron, v němž božsky inspirovaný Mojžíš hledá pomoc u svého bratra, aby mu vyprávěl svou vizi: Mojžíš mluví a Aron zpívá. Opera, napsaná jako dvanáctitónová skladba, vytváří involuci harmonických tónů, která byla Schoenbergovou reakcí na výpady Richarda Wagnera proti hluku v synagogách.

Pro Goulda je Schoenbergova skladba formalistickou revolucí. Schoenbergův život však naznačuje, že šlo o hledání osobní a politické svobody.

Druhá polovina knihy Speechsong je kritickým esejem ve dvanácti "momentech", který znovu artikuluje inscenovaný rozhovor jako zkoumání průsečíků hudby a zprostředkování. Gouldův obrat k nahrávacímu studiu se ukazuje jako posthumanistické tázání po nahrané hudbě jako odmítnutí virtuózní tradice a osvobození od unitárních představ o vlastní osobnosti.

Schoenbergův odklon od hudební tradice podobně přenáší jeho dvanáctitónový vynález mimo hudební výkon, kde se spolu s Gouldovými zvukovými krajinami objevuje jako předobraz akustických instalací umělců, jako jsou Stephen Prina a Cory Arcangel. V těchto dílech hudba opouští koncertní sál a požadavky harmonie a přechází do akustického prostoru, který zároveň zahrnuje Gouldovy nahrávky a Schoenbergovy performance, jež našly svůj domov na internetu.