Recenze čtenářů
Shrnutí:Tato knižní série, zejména čtvrtá kniha, je všeobecně oceňována pro poutavý příběh, vývoj postav a zkoumání témat, jako je rodina, přežití a morálka. Byla však kritizována za četné ediční chyby, které snižují čtenářský zážitek.
Klady:⬤ Poutavé a dobře propracované postavy
⬤ poutavé a morální vyprávění
⬤ napínavé zápletky se zvraty
⬤ příjemná témata společenství a přežití
⬤ dlouhé a poutavé čtení.
Zápory:⬤ Špatná redakce a četné překlepy
⬤ nejasnosti s některými běžně nesprávně používanými slovy
⬤ někteří mají pocit, že chybí dokončení a detaily
⬤ obecný dojem, že slouží jako příprava na další knihu.
(na základě 52 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Ranch: Interims
Obsah knihy:
"Řekl mi, že Ruiz a Wilcox mají cestu do trezoru, o které nikdo neví. Řekl mi, že už jsou uvnitř a že jediný způsob, jak vás dostat ven, je vyhodit výtahovou šachtu do povětří. Jasone, poznal MŮJ hlas. Nespletl si mě s Isabellou! Musel to být on! ".
"Co ještě? ".
"Věděl, že telefony selžou. Řekl mi, že trezor je zatopený a že musím zorganizovat záchrannou akci. Věděl VŠECHNO! Jako by stál tady, uprostřed toho všeho! " Její hlas zesílil. V tu chvíli byl Ruiz vytažen z díry. Kari se k němu okamžitě rozběhla. Natáhla k němu ruku a vytáhla ho nahoru. "Kde je? " Dožadovala se odpovědi.
Úryvek: "Víte, co se děje?
Sotva moje kolona dvou džípů opustila bránu ranče, ozvala se mi Jill z vysílačky. Informovala mě, že O. P. 3 právě zahlédl Hummer jedoucí po silnici asi pět mil jižně od ranče. Mířil na jih, pryč od Elka a ranče, vysokou rychlostí. Když jsme dojeli na hlavní silnici, stočil jsem volant doleva a sešlápl plyn až na podlahu.
Hummer z EDF měl sice před námi náskok, ale byl jsem si jistý, že je doženeme. Tlačil jsem džíp přes 80 km/h a zvolnil jsem na pravou stranu polní cesty, aby se následující džíp neprášil. Řidič Ryan pochopil, co dělám, a jakmile měl dobrý výhled, zmenšil mezi námi vzdálenost.
Netrvalo dlouho a prchající Hummer jsme spatřili. Jejich maximální rychlost byla asi 65. My jsme jeli devadesátkou. Když jsme byli asi kilometr od nich, zvedl jsem mikrofon vysílačky a opakovaně se je snažil zvednout. Každý pokus se setkal s tichem.
"Asi nemají náladu na zdvořilostní konverzaci," poznamenal jsem k veliteli jednotky Mustangů. Chlapík zhruba v mém věku se jmenoval Rick.
"To asi ne. Jak to chceš udělat, šéfe? ".
"Ještě nevím. Vymýšlím si to za pochodu.".
"To mi vyhovuje," ušklíbl se.
Byli jsme teď zhruba 100 metrů za nimi a já viděl, jak jeden muž zaujímá pozici za věží s 50 kalibrem na Hummeru. Prudce jsem zabrzdil, stejně jako druhý džíp. Muž za padesátkou ji natočil naším směrem a zahájil palbu. K mému zděšení se čelní sklo neroztříštilo a neslyšel jsem, že by do džípu dopadla nějaká z těžkých střel. Zatímco jsme dál ubírali rychlost a získávali mezi námi určitou vzdálenost, pokračoval ve střelbě nad našimi hlavami. Skoro to vypadalo, jako by se nás snažil minout.
"Co to sakra je? " Zamumlal jsem. Bodl jsem do plynového pedálu a džíp okamžitě zrychlil. Když střelec vypustil další salvu, střely těsně před námi rozkopaly hlínu. Znovu jsem ubral plyn.
"Chceš, abych se vyklonil z okýnka a zkusil ho sejmout? " Zeptal se Rick.
"Ne, zatím stejně ne." Pokračovali jsme ve sledování asi z 250 metrů, zatímco jsem se snažil v hlavě zpracovat problém. Ta padesátka by mohla zničit oba tyhle džípy, ale nezdálo se, že by o to měl zájem. Řidič MUSEL vědět, že nám nemůže ujet, a my jsme měli dvakrát větší dojezd paliva než on. Na co si ten chlap sakra hrál? Trvalo mi jen vteřinu nebo dvě, než mi došlo, co se děje. Přepadení. Vtáhl nás do léčky.
