Raná mučednická vyprávění: Ani autentická vyprávění, ani padělky

Původní název:

The Early Martyr Narratives: Neither Authentic Accounts Nor Forgeries

Obsah knihy:

Od Eusebia z Cesareje, který poprvé sestavil sbírku mučednických vyprávění kolem roku 300, až po Thierryho Ruinarta, jehož Acta primorum martyrum sincera et selecta byla publikována v roce 1689, vycházel výběr a studium raných hagiografických vyprávění z předpokladu, že existují dokumenty sepsané v době mučednické smrti nebo v době jí velmi blízké.

V důsledku toho bylo a je hledání autenticity ústředním tématem i v kontextu dnešní sekulární vědy. Jak však tvrdí ric Rebillard, ani alternativní přístup, tedy zcela ponechat stranou otázku historické spolehlivosti mučednických vyprávění, není uspokojivý.

Namísto toho tvrdí, že mučednická vyprávění je třeba považovat za proměnlivé "živé texty", které jsou psány anonymně a publikum je přijímá nikoli jako přesné historické zprávy, ale jako verze příběhu. Jinými slovy, forma, kterou tyto texty měly, na pomezí faktů a fikce, umožňovala publiku ochotně přijmout historicitu mučedníka a zároveň neočekávat, že uslyší nebo přečte pravdivé vyprávění. V knize The Early Martyr Narratives Rebillard uvažuje pouze o křesťanských mučednících, kteří měli být popraveni před rokem 260, a pouze o těch, jejichž existenci dokládají prameny, které lze datovat před rok 300.

Výsledný malý korpus neobsahuje žádné texty ve formě právních protokolů, které jsou tradičně považovány za nejstarší, nejúřednější a nejautentičtější záznamy, ani žádné, které by bylo možné datovat do období, kdy je známo pronásledování křesťanů. Spíše než aby z toho vyvozoval, že jde o podvrhy sepsané za účelem polemiky nebo apologetiky, Rebillard ukazuje, jak literárnost těchto vyprávění vytváří fiktivní spoluúčast, která zpochybňuje a komplikuje jakékoli tvrzení o pravdivosti těchto vyprávění.