RAF Hawkinge: Válečné letiště Raf; od Dunkerque po bitvu o Británii a den D

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

RAF Hawkinge: The Raf's Wartime Frontline Airfield; From Dunkirk to the Battle of Britain and D-Day

Obsah knihy:

Jako nejbližší stanice RAF v okupované Evropě se letiště Hawkinge v Kentu ocitlo během druhé světové války doslova na frontě. Spojení Hawkinge s britským vojenským letectvem však začalo již o více než dvě desetiletí dříve, během první světové války.

Již předválečné letiště bylo v roce 1915 zrekvírováno pro potřeby Royal Fling Corps. První vojáci dorazili o několik měsíců později, aby sloužili na letišti, které se zpočátku jmenovalo Folkestone Field. Brzy došlo ke změně názvu na Hawkinge Aeroplane Dispatch Station, která byla využívána především jako základna pro přepravu letadel přes Francii a západní frontu a jejíž kompetence zahrnovaly také přepravu zásob pro vojáky ve Francii a Belgii.

Po reorganizaci RAF v roce 1923 prošlo Hawkinge další etapou svého vývoje. Byly postaveny nové hangáry a provozní budovy a instalovány vodovodní a komunikační systémy. Úloha letiště se změnila na výcvikovou pro RAF i armádu; 25. peruť byla první plnohodnotnou letkou, která na Hawkinge sídlila.

V prvních měsících druhé světové války bylo letiště přejmenováno na stíhací stanici No. 11 Group a 19. prosince 1939 sem přiletěly první Hurricany od 3. perutě. Během bitvy o Francii a evakuace z Dunkerque hrálo Hawkinge zásadní roli při zajišťování nepřetržitého leteckého krytí spojeneckých sil. V létě 1940 však Hawkinge zažil svou "nejlepší hodinu".

K prvnímu útoku Luftwaffe na Hawkinge došlo 12. srpna. Navzdory rozsáhlým škodám byly travnaté vzletové a přistávací dráhy rychle opraveny, což zajistilo, že Spitfiry a Hurricany, které jej využívaly jako předsunutou základnu, brzy opět operovaly. Navzdory veškerému úsilí Luftwaffe zůstalo Hawkinge v provozu po celou dobu války.

Když RAF v roce 1941 přešlo do ofenzivy, Hawkinge hrálo zásadní roli při udržování těchto misí proti Göringovým silám - jako místo pro doplňování paliva na cestě ven nebo jako místo úkrytu při návratu, a to jak pro stíhačky, tak pro bombardéry, včetně těch z USAAF po vstupu Ameriky do války. Po válce byla stíhací základna oficiálně uzavřena 3. září 1945.

V roce 1964 ministerstvo obrany pozemky prodalo, i když v roce 1968 se na krátkou dobu vzpomínky na válku vrátily díky využití letiště při natáčení klasického filmu Bitva o Británii. Z původního areálu se zachoval jen malý kousek, kde dnes sídlí známé Muzeum bitvy o Británii v Kentu.