Pythagoras a rané pythagorejství

Původní název:

Pythagoras and Early Pythagoreanism

Obsah knihy:

Pythagoras a pythagorejci pátého století jsou historiky filosofie obsazováni do čtyř důležitých rolí: Jsou považováni za původce matematických disciplín, harmonie a do značné míry i astronomie; údajně předložili teorie o povaze našeho vesmíru, na něž různým způsobem reagovali Parmenidés, Empedoklés, Anaxagorás a Démokritos; údajně vytvořili spojenectví mezi náboženstvím a filozofií, díky němuž se filozofie ve starověkém světě stala životním stylem; jejich myšlenky údajně měly zásadní vliv na Platóna, zejména na metamatematické teorie jeho pozdějších let.

Profesor Philip zde zkoumá důkazy pro tato tvrzení, a to jak v obecné rovině, tak v konkrétních případech. Za základ své vlastní rekonstrukce si vzal to, co nám Aristoteles vypráví o pythagorejcích, a to na základě toho, že Aristoteles je naším nejstarším důležitým svědkem, že rozsah jeho vlastního svědectví je značný a že není dotčen pro- či protipythagorejskou zaujatostí pozdějších autorů.

Výsledkem tohoto zkoumání je tvrzení, že je třeba podstatně upravit obecně přijímané názory na roli Pythagora a raných pythagorejců a v důsledku toho i dějiny myšlení.