Psychosociální a kognitivní vývoj vysokoškolských studentů na Kypru - role sociálních vztahů

Původní název:

Psychosocial & Cognitive Development of Undergraduate University Students in Cyprus - The Role of Social Relations

Obsah knihy:

Tato kniha se zabývá psychosociálním a kognitivním vývojem řeckých studentů na Kypru. Vychází z Perryho teorie etického a intelektuálního vývoje a nejprve zkoumá, jak Perryho ovlivnili Piaget i Kohlberg v souvislosti s formulací stadiální teorie, a poté se zabývá tím, jak Perryho práce ovlivnila novější postformální teorie kognitivního vývoje.

Argumentuje se, že všechny stadiální teorie závisely na určitém strukturalistickém výkladu Piagetovy teorie, který potlačil odkazy na Piagetovu sociálně psychologickou práci, a zejména na roli sociální interakce v kognitivním vývoji. Tato kritika je formulována ve dvou krocích. Nejprve autoři popisují, jak se kritické hlasy uvnitř této literatury, jako například Riegels, pokoušely odchýlit od toho, co chápaly jako individualistické paradigma, zavedením dialektického rámce, ale poté také poukazují na problémy těchto počátečních snah.

Hlavním problémem těchto prvních snah byla absence dobře propracovaného sociokulturního rámce pro analýzu založeného na Vygotského teorii. Tento problém je napraven prostřednictvím diskuse o způsobech, jakými hlavní sociokulturní teoretici chápali vývoj člověka ve svých novějších teoriích.

Autoři se také vracejí k sociálnímu konceptu v Piagetově teorii a jeho vývoji v průběhu dalších generací výzkumu sociální interakce a kognitivního vývoje. Následně je navržen integrační rámec lidského vývoje jako sociálně psychologického procesu, který spojuje roli sociálních vztahů na klíčové kognitivní výsledky, jako je dosažení formálního operačního myšlení a hlubokého učení. Kromě toho jsou diskutovány také psychosociální výsledky vývoje, jako je tolerance, odhodlání k budoucím plánům a sebeurčení.

Výsledky, kromě toho, že poprvé v kyperském kontextu poskytují popis stavu vývoje vysokoškolských studentů, se zabývají také rolí pohlaví a socioekonomického statusu těchto studentů. V neposlední řadě je pro knihu charakteristická snaha o artikulaci toho, co Doise (1986) popsal jako čtyři úrovně analýzy (intrapersonální, interpersonální, meziskupinová/poziční, sociální reprezentace/ideologická) tím, že do tohoto procesu artikulace integruje roli sociální etnické identity a ideologických proměnných, a nabízí tak ucelenější sociokulturní model vývoje vysokoškolských studentů, který dokáže integrovat dynamiku sociální identity do stávajících teorií vývoje.