Psychoanalýza v Teheránu

Recenze čtenářů

Kniha „Doing Psychoanalysis in Tehran“ je směsicí vzpomínek a esejů Dr. Gohar Homayounpour, které reflektují její zkušenosti psychoanalytičky v Íránu. Názory recenzentů se různí, někteří ji považují za pronikavou a působivou, zejména pro terapeuty, zatímco jiní mají pocit, že je samoúčelná a postrádá hloubku, pokud jde o íránskou kulturu.

Styl psaní je originální a autentický; mnozí čtenáři mají pocit, že je fascinující a nabízí cenné poznatky o psychoanalýze. Někteří oceňují autorčinu lásku k práci a pacientům a kniha je chválena pro své estetické kvality.

Kritici poukazují na vnímanou sebechválu autorky a nedostatečné zaměření na složitost íránského života. Několik recenzentů vyjadřuje zklamání z autorčiných omylů týkajících se statusu Milana Kundery a objevují se stížnosti na okázalost a problémy s přístupností verze pro Kindle.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Doing Psychoanalysis in Tehran

Obsah knihy:

Psychoanalytička se západním vzděláním se vrací do své vlasti a vypráví příběhy o vysídlení, nostalgii, lásce a bolesti.

Je psychoanalýza možná v Íránské islámské republice? To je otázka, kterou Gohar Homayounpourová klade sama sobě i nám na začátku těchto vzpomínek na vysídlení, nostalgii, lásku a bolest. Dvacet let po odchodu ze své země se Homayounpour, íránská psychoanalytička se západním vzděláním, vrací do Teheránu, aby zde založila psychoanalytickou praxi. Když americký kolega vykřikne: "Nemyslím si, že Íránci umí volně asociovat," Homayounpour odpoví, že podle jejího názoru Íránci nic jiného nedělají. Íránská kultura se podle ní točí kolem příběhů. Proč by Freudovy metody nemohly fungovat, když mají Íránci potřebu vyprávět?

Tak začíná fascinující vyprávění vzájemně se prolínajících příběhů, které se více než trochu podobá psychoanalytickému sezení. Homayounpour vypráví o radosti a bolesti z návratu do vlasti, o své vášni pro dílo Milana Kundery, o složitém vztahu s Kunderovým íránským překladatelem (jejím otcem) a o úzkosti své i ostatních Íránců z vlivu a neposlušnosti. Vyprávěním se proplétají záblesky jejích někdy frustrujících, vždy upřímných sezení s pacienty. Paní N, slavná umělkyně, sní o opuštění a sedí v analytikově křesle místo na analytikově pohovce; mladá žena v čádoru vyjadřuje stud, protože přišla o panenství; výmluvně sebevražedný mladý muž se nedokáže zabít.

Jako psychoanalytik Homayounpour ví, že za každým vyprávěným příběhem se skrývá jiný příběh, který zůstává nevyprávěn. Kniha Doing Psychoanalysis in Tehran spojuje vyřčené i nevyřčené příběhy, které obyčejní Íránci vyprávějí o svém životě, než vyprší jejich hodina.