Psychedeličtí revolucionáři: Tři průkopníci medicíny, pád halucinogenního výzkumu a vzestup velké farmacie

Původní název:

Psychedelic Revolutionaries: Three Medical Pioneers, the Fall of Hallucinogenic Research and the Rise of Big Pharma

Obsah knihy:

Období po druhé světové válce bylo ve světě psychiatrie bouřlivé. Historie medicíny ji vykresluje jako střet mezi biologií a psychoanalýzou nebo jako dobu, která postrádala objektivitu, tedy až do zavedení psychotropních léků, jako byl chlorpromazin, který vyvolal změnu v léčbě duševního zdraví, jež byla stejně hluboká a měla dalekosáhlé důsledky jako samotná válka. V prvních letech této psychofarmakologické revoluce hrály halucinogeny jako meskalin a LSD stejnou roli jako ostatní psychotropní látky. Psychedelika ve skutečnosti představovala samostatnou vědeckou revoluci, která však nezapadá do narativu dějin vědy dvacátého století.

Historik P. W. Barber, který se snaží překonat kontrakulturní projevy a odkazy, jež po desetiletí zastíraly psychedelický příběh, se pouští do seriózního zkoumání vědy i lidí, kteří za výzkumem stáli. Ukazuje, proč a jak se toto experimentování rozvíjelo, jaké byly jeho výsledky a jak byly tyto výsledky přijaty ve vědecké komunitě i mimo ni, Psychedelic Revolutionaries zcela přehodnocuje dlouho nepochopenou historii tím, že sleduje práci tří průkopnických psychiatrů - Humphryho Osmonda, který vymyslel termín "psychedelikum" a podal Aldousu Huxleymu jeho první dávku meskalinu, Abrama Hoffera a Duncana Blewetta, známého také jako "Leary ze severu".

Barber se zamýšlí nad tím, jak se vědecké objevy stávají uznávanými pravdami, a zároveň nás vyzývá, abychom si položili otázku: co dělá vědecký objev revolučním?