Psaní Pekingu: Městské prostory a kulturní představy v současné čínské literatuře a filmech

Původní název:

Writing Beijing: Urban Spaces and Cultural Imaginations in Contemporary Chinese Literature and Films

Obsah knihy:

Peking, jedno z nejstarších měst na světě, byl po staletí císařským hlavním městem. Po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 se Peking stal nejen politickým centrem nové komunistické země, ale také symbolem socialistické ideol-ogie a revoluční kultury.

Nyní, v 21. století, je Peking ztělesněním globálních konfliktů a globálních vazeb. V průběhu minulého století se tedy Peking posunul od kvintesence „tradičního“ hlavního města k symbolu komunistické městské formy a nakonec ke kosmopolitní metropoli.

Tyto tři etapy v dějinách Pekingu a jeho proměnlivé reprezentace jsou předmětem této studie.

Stejně jako ostatní hlavní města je i Peking mnohem víc než jen fyzická entita. Funguje také jako koncept, reprezentace.

Vzhledem k tomu, že urbanisté představovali (a nadále představují) Peking světu jako vzor, kolísavé obrazy Pekingu se v městském prostoru upevnily. V urbanistické podobě Pekingu se dnes střetávají různorodé prostory, které se táhnou staletími a ztělesňují různé reprezentace města jeho plánovači v různých obdobích. Tyto reprezentace prostoru také poskytují spisovatelům možnosti, jak město ve svých literárních dílech znovu promýšlet a přetvářet.

Čínští spisovatelé a filmaři často tyto městské prostory esencializují a činí z nich symboly různých městských kultur - staré domy představují „tradiční“, „patriarchální“ čínskou kulturu, zatímco budovy v sovětském stylu odrážejí kulturu revoluční. A konečně novější rozrůstání bytů, bytových domů a městských domů znamená invazi západní modernity a je důkazem globálního kapitalismu v současné Číně. Tato studie, inspirovaná Henrim Lefebvrem, vytváří rámec, který spojuje městské prostory (reprezentace prostoru) se spisovateli a literární tvorbou (reprezentační prostor).

Analyzuji tři hlavní městské prostorové formy tradičního, komunistického a globalizovaného Pekingu a zkoumám, co tyto městské prostory znamenají pro čínské spisovatele a filmaře a jak je využívají ke konfiguraci konkrétních obrazů Pekingu. Tvrdím, že tyto různé konfigurace jsou ve skutečnosti projekcí vlastních kulturních představ těchto spisovatelů a filmařů; vyvolávají určitou formu emocionální katarze a také vytvářejí alternativní vize městské krajiny.