Psaní o pouti do Jeruzaléma v pozdním středověku

Původní název:

Writing the Jerusalem Pilgrimage in the Late Middle Ages

Obsah knihy:

Zkoumání čtyř písemných zpráv o středověkých poutích do Jeruzaléma.

Co mají společného ekonom Etonské koleje, kanovník mohučské katedrály, mladý rytíř z okolí Kolína nad Rýnem a kaplan kentského šlechtice? Dva Němci, obyvatelé Svaté říše římské, a dva Angličané, právě když se začínaly rozšiřovat západní obzory známého světa. Tito čtyři muži - William Wey, Bernhard von Breydenbach, Arnold von Harff a Thomas Larke - patří mezi tisíce západních křesťanů, kteří v desetiletích těsně před reformací podnikli náročnou cestu do Svaté země. Ještě důležitější je, že patří k mnohem vybranější skupině: k těm, kteří o svých cestách zanechali písemné zprávy, neboť cesta do Jeruzaléma se v pozdním středověku odehrávala nejen ve fyzickém světě, ale také v mysli a na papíře. Poutničtí autoři se různými způsoby vyrovnávali se střetem mezi realitou patnáctého století a statickým textovým Jeruzalémem, když se setkávali se skutečně mnohonáboženským Blízkým východem.

Tato kniha zkoumá mezinárodní literární fenomén pouti do Jeruzaléma prizmatem těchto čtyř spisovatelů. Zkoumá proces kolektivního a individuálního utváření identity, kdy poutníci přicházeli do kontaktu s příslušníky jiných náboženských tradic v průběhu vyjadřování té své.

Zabývá se nesnadným vztahem mezi zvědavostí a poutnictvím.

A zkoumá význam žánru i nástupu tisku pro vývoj poutnického psaní. Nakonec se poutnictví ukazuje jako konceptuální prostor s téměř liturgickým statusem, neomezený geografickými hranicemi a přístupný doslova i virtuálně.