The Parade's Gone by: Everyday Life in Britain in the twentieth century
"... pravda o čemkoli nespočívá v tom, že to někdo vylíčí.
Leží ve všech drobných faktech doby. Inzerát v novinách,
prodej domu, cena prstenu." - Josephine Teyová, Dcera času.
Kniha Uplynulý průvod je příběhem každodenního života v Británii dvacátého století, inspirovaným deníky muže, který žil v letech 1878-1974. Deníky objevil můj otec v zatuchlé staré truhle na aukci, když jsem byl ještě chlapec. Pokud se vám líbí představa, že cestujete v čase, pak by se vám tato kniha mohla líbit, protože je očitým svědkem, který den po dni popisuje život, jaký vedli naši pradědečkové a prababičky.
Příběh dvacátého století byl již mnohokrát vyprávěn a my ho v hrubých rysech známe - edwardiánská Anglie, Velká válka, generální stávka, blesková válka, přídělový systém, rokenrol, šedesátá léta. Tato kniha vypráví tento širší příběh, ale posouvá čtenářův pohled od politických, ekonomických a historických souvislostí k místním, barvitým detailům běžného rodinného života.
Thomas Sibley se narodil v roce 1878 v Londýně jako obchodní cestující. V letech 1900 až 1972 si psal deník na každý den svého života. Když se narodil, po ulicích se potuloval Jack Rozparovač a když zemřel, přistání na Měsíci už bylo starou novinkou. Jeho deníky jsou obdobou kinofilmu o každodenním životě v Británii ve dvacátém století: popisuje ulice, obchody, kavárny, hudební síně, kina, penziony, přímořská města, jídlo, pití, návštěvy u lékaře, dovolené, nemoci, Vánoce, narození, svatby, úmrtí.
Tato kniha není životopisem Sibleyho - je to náš národní příběh vyprávěný prostřednictvím ságy tří generací jedné obyčejné rodiny. Deníky slouží jako odrazové můstky, každý zápis se podobá artefaktu, který bahňáci objevili na břehu Temže a který funguje jako brána do širšího světa.
Sibley měl sice v našem národním životě jen vedlejší roli, ale jeho příběh má epické momenty. V roce 1901 držel v náručí svého utonulého otce u jezera ve Victoria Gardens v Hackney. Přitiskl svou mladou milenku Annie ke zdi na Ullin Road v Bow a hluboce ji políbil. V roce 1915 viděl, jak Zeppeliny zbarvily oblohu nad Londýnem do bíla. V roce 1920 se koupal v moři a sledoval minstrely na molu v Brightonu. V roce 1941, když jeho žena ležela mrtvá v obývacím pokoji, roztrhala jeho dům německá bomba. Na smrtelné posteli v sedmdesátých letech vzal do ruky svůj deník z roku 1900 a četl si v něm o svých mladých letech, kdy jezdil v kočáře londýnskými ulicemi s ohněm mládí v očích.
Historie nejvíce ožívá ne v anekdotách o velkých, dobrých nebo slavných, ale v krásné všednosti obyčejných věcí - jak naši pradědečkové a prababičky mluvili, mysleli, milovali, jak trávili dny v práci, večery při hře. A možná, že dokonalé vyjádření společenských dějin k nám přichází z deníku. Neboť teprve když přesuneme svůj pohled od širší stránky k intimitě jednotlivce, uslyšíme a pocítíme skutečné tepající srdce naší národní historie.
