Provolání jako božský diskurz: Teorie řečových aktů, dvojí autorství a teologická interpretace.

Původní název:

Imprecation as Divine Discourse: Speech Act Theory, Dual Authorship, and Theological Interpretation

Obsah knihy:

Křesťanští čtenáři hebrejské Bible se často setkávají se znepokojivým napětím. Na jedné straně jsou přesvědčeni, že tento starověký text je aktuální i dnes, na druhé straně však zůstávají zmateni, jak je to možné, zejména když se zdá, že některé jeho části schvalují násilí.

Barkerův svazek se snaží toto napětí řešit ve dvou částech: (1) obhajobou určité formy teologického výkladu a (2) aplikací této interpretační metody na prosebné žalmy. Barker naznačuje, že cílem teologické interpretace je objevit v textu Boží hlas. I když uznává, že tento cíl může podporovat subjektivní metodologii, Barker nabízí hermeneutiku, která jasně lokalizuje Boží hlas v textu Písma.

S využitím prostředků teorie řečových aktů Barker poznamenává, že texty zprostředkovávají význam na řadě literárních úrovní a že Boží přivlastnění řečových aktů na těchto úrovních nemusí být nutně jednotné pro každý žánr. Zabývá se také tím, jak křesťanský kánon mění kontext těchto starověkých řečových aktů, čímž je přetváří a zároveň umožňuje jejich další fungování jako božského diskurzu.

Aby ukázal užitečnost této hermeneutiky, nabízí Barker teologickou interpretaci žalmů 69 a 137. Ukazuje, jak jsou christologické naplnění a výzva k odpuštění nepřátelům určující pro teologickou interpretaci těchto znepokojivých žalmů, a dochází k závěru, že nadále tvoří podstatnou součást Božího hlasu, kterou nelze ignorovat.