Protonová terapie a radiochirurgie

Původní název:

Proton Therapy and Radiosurgery

Obsah knihy:

Kniha je rozdělena do dvou částí: Část I se zabývá fyzikou a plánovacími algoritmy protonů (H Breuer) a část II radiobiologií, radiopatologií a klinickými výsledky protonové terapie a porovnáním protonové terapie s fotonovou terapií (BJ Smit). Protony lze použít pro radiochirurgii a celkovou radioterapii.

Od roku 1946, kdy Wilson poprvé navrhl protonovou terapii, bylo na celém světě vybudováno přibližně šestnáct zařízení. Pouze několik z nich má izocentrické systémy dodávky svazku, takže protonovou terapii lze teprve nyní přímo srovnávat pomocí randomizovaných klinických studií s moderními systémy fotonové radioterapie, a to jak pro radiochirurgii, tak pro celkovou frakcionovanou radioterapii. Pro přesné plánování protonové terapie jsou nezbytné trojrozměrné počítačové systémy pro plánování s fúzí obrazů (obraz počítačové tomografie (CT), registrace magnetické rezonance) schopností zobrazování (MRI), stereotaktické angiogramy a možná i pozitronová emisní tomografie (PET).

Nové plánovací systémy pro bodové skenování jsou ve vývoji. Mnoho starších srovnání výhodného rozložení dávky pro protony bylo provedeno s paralelními protilehlými nebo vícečetnými ko-planárními uspořádáními polí, která jsou nyní z velké části zastaralá.

Nové srovnávací plány jsou opět nutné vzhledem k velmi rychlému pokroku v oblasti trojrozměrného konformního plánování s fotony. Může být zapotřebí nová analýza nákladů a přínosů.

Nízkoenergetická (asi 70 MeV) protonová terapie je velmi vhodná pro léčbu očních nádorů a v tomto ohledu se již pevně etablovala jako velmi užitečná.