Space and Time in Artistic Practice and Aesthetics: The Legacy of Gotthold Ephraim Lessing
Když osvícenský myslitel Gotthold Ephraim Lessing napsal svůj traktát Laocoon: V roce 1766 napsal pojednání O hranicích malířství a poezie, v němž popsal silné a slabé stránky jednotlivých umění. Malířství přiřadil k říši prostoru, poezii k říši času.
Kniha Prostor a čas v umělecké praxi a estetice zkoumá, jak se umělci od osmnáctého století až do současnosti potýkali s důsledky Lessingovy teorie a těch, které z ní vyplynuly. Jak kniha ukazuje, mnoho umělců bylo - a stále je - ovlivněno Lessingovými teoriemi, které pronikly do uměleckého vzdělávání a umělecké kritiky.
Umělci od Jeana Raouxe po Willema de Kooninga a Francese Bacona a umělečtí kritici jako Clement Greenberg pociťovali tíhu Lessingových teorií ve svých způsobech tvorby, ať už vědomě, nebo ne. Měli bychom Lessingovým teoriím a jemu podobným zatroubit na smrt? Nebo se budou koncepce časovosti, prostorovosti a umělecké soutěže rozvíjet i nadále? Tato kniha - první, která se zabývá tím, jak Lessingovy spisy souvisejí s tvorbou výtvarného umění - staví tyto otázky do popředí.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)