Prosazování mezinárodních námořních právních předpisů o znečišťování ovzduší prostřednictvím úmluvy UNCLOS

Původní název:

Enforcing International Maritime Legislation on Air Pollution through UNCLOS

Obsah knihy:

Tato kniha zkoumá oblast působnosti a použitelnost Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS), která se týká prosazování mezinárodních právních předpisů v námořní oblasti týkajících se znečištění ovzduší.

Zaměřuje se na prosazování přílohy VI Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí (příloha VI úmluvy MARPOL) a na zpřísněný celosvětový limit obsahu síry, který vstoupí v platnost v roce 2020. První kapitoly v části I poskytují celkový úvod do příslušných předpisů přílohy VI úmluvy MARPOL, úmluvy UNCLOS, státní přístavní inspekce (PSC), směrnice EU o síře a základních jurisdikčních zásad mezinárodního práva.

V části II jsou analyzovány zesílené povinnosti v oblasti prosazování a oznamování podle kapitoly XII úmluvy UNCLOS, které jsou uloženy státům vlajky, a rozšířené pravomoci přístavních a pobřežních států v oblasti prosazování. To zahrnuje extrateritoriální prosazování ze strany přístavních států na volném moři a způsob řešení překrývajících se jurisdikcí. Tyto teoretické diskuse o jurisdikci jsou spojeny s praktickými aplikacemi týkajícími se PSC a sankcí.

Část III navazuje na závěry části II ve vztahu k prosazování dalších právních předpisů přijatých Mezinárodní námořní organizací (IMO), včetně předpisů o skleníkových plynech, které má IMO přijmout prostřednictvím své strategie pro skleníkové plyny. Vzhledem k rostoucím environmentálním výzvám souvisejícím s globálním oteplováním a vzhledem ke zvláštnímu právnímu postavení lodí nabízí část IV analýzu, zda by konkrétní předpisy IMO týkající se skleníkových plynů mohly být v budoucnu považovány za imperativní normy povahy „jus cogens“, a zabývá se možnými právními důsledky.