Proroctví a jeho kultovní dimenze

Původní název:

Prophecy and Its Cultic Dimensions

Obsah knihy:

Tento soubor osmi esejů se zabývá širokou škálou historických, literárních a metodologických otázek. Za prvé, jaké byly vazby mezi kultovním a prorockým personálem? Měli proroci v chrámech rituální/kultické funkce? Hrály prorocké úkony a/nebo výroky nějakou roli při provádění kultu? Jaké byly rituální aspekty věštění? Za druhé, jak literární texty popisují interakci mezi proroctvím a kultem? Zatřetí, jak nám mohou různé teorie (např.

teorie náboženství, teorie výkonu) umožnit dosáhnout lepšího pochopení vzájemného působení mezi věštěním a kultovním rituálem ve starověkém Izraeli a na širším starověkém Předním východě? Marian Broida zkoumá rituální prvky, jak jsou popsány v biblických zprávách o přímluvách. Lester Grabbe se vrací k důležité otázce, zda ve starověkém Izraeli existovala v jeruzalémském chrámu kultická věštba. Anja Kleinová tvrdí, že žalmy 81 a 95 sice mohou nepřímo svědčit o určité formě kultického proroctví, samy o sobě však kultické proroctví nepředstavují.

Jonathan Stokl se zabývá pojmem "spouštění" proroctví a navrhuje, že dotazování se na Yhwh může být samo o sobě chápáno jako druh ritualizovaného chování. John Hilber se zamýšlí nad prováděním rituálů, které provázely prorocké potvrzení vítězství v egyptském kultu.

Martti Nissinen se zabývá otázkou, zda proroci ve starověkém světě fungovali jako rituální umělci. Lena-Sofia Tiemeyerová zkoumá zprostředkovatelské a prediktivní funkce kněží, jak jsou zobrazeny v Deuteronomistických dějinách.

Alex Jassen tvrdí, že Židé v období Druhého chrámu vnímali kněze a chrám jako nové místo prorocké činnosti.