Projekt Šéf

Recenze čtenářů

Kniha „The Boss Project“ od Vi Keelandové získala převážně pozitivní recenze, které vyzdvihují silný vývoj postav a poutavý děj. Čtenáře zaujala emocionální hloubka postav, zejména Evie a Merricka, kteří se vyrovnávají se svými traumaty z minulosti a budují si romantické pouto. Styl psaní je chválen za to, že je relativní a pohlcující, což vytváří silné pouto mezi čtenáři a hlavními hrdiny. Některé recenze však zmiňují problémy s tempem a nedostatek vášně v některých momentech. I přes tyto drobné výtky je kniha popisována jako hřejivé a příjemné čtení.

⬤ Silný vývoj postav a jejich emocionální hloubka.
⬤ Poutavý a sympatický styl psaní.
⬤ Podmanivá chemie mezi hlavními postavami, Evie a Merrickem.
⬤ Humor a vtipné dialogy umocňují zážitek ze čtení.
⬤ Dobře propracované vedlejší postavy, zejména babička Kitty.
⬤ Uspokojivý šťastný konec (HEA), který ve čtenářích vyvolá odezvu.

⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že tempo je pomalé nebo se občas vleče.
⬤ Několik kritických připomínek k nedostatku vášně v některých scénách.
⬤ Některé detaily týkající se minulosti postav a jejich rodinných vazeb byly nejasné nebo chyběly.
⬤ Občasné rozladění z profesních hranic v romantické zápletce.

(na základě 303 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Boss Project

Obsah knihy:

Nová, sexy samostatná kniha od Vi Keelandové, autorky bestselleru New York Times č. 1.

Poprvé jsem se s Merrickem Crawfordem setkala při pracovním pohovoru.

No, technicky vzato jsem ho potkala o dvacet minut dřív, když vtrhl do zkušebny o pár dveří dál, než jsem měla schůzku.

Křičela jsem. On křičel. Po hádce, kdy jsem stála v podprsence, jsem rozrazila dveře o toho nádherného blbečka a snažila se je vytrhnout.

Jak si asi umíte představit, vyděsilo mě, když jsem zjistila, že ten neurvalec je můj potenciální nový šéf.

Přesto se zdálo, že mě nepoznal. Nebo jsem si to alespoň myslela... Dokud jsme se během pohovoru znovu nepohádali a on mi neřekl, ať si jdu čichat do podpaží.

Dobře, možná jsem se zrovna nepřevlékala, když ke mně přišel. Na svou obranu musím říct, že jsem dvě hodiny trčela v rozpáleném vlaku a chtěla jsem se ujistit, že nesmrdím.

Zřejmě jsem nečekala, že tu práci dostanu. Ale nějak mi do schránky přišla pozvánka na druhý pohovor.

Než jsem odjel, požádal jsem o schůzku s Merrickem. Potřeboval jsem vědět, proč se o mně po našem katastrofálním začátku vůbec uvažuje.

Ukázalo se, že Merrick mě chtěl zaměstnat jen proto, že jsem byl nejméně kompetentní kandidát. Zdálo se, že ho představenstvo nutí obsadit pozici proti jeho vůli.

Opravdu jsem nechtěl pracovat na místě, kde můj šéf očekává, že selžu. Ale napadlo mě, že by mě možná bavilo dokázat mu, že se mýlí. Byla to taková malá věc, kterou jsem nazval šéfův projekt.

Nebyl jsem ale připraven na to, že se objeví další věci, které mě bude bavit dělat Merricku Crawfordovi.

Zaplést se se šéfem nebyla nejchytřejší volba.

Ale víte, co se říká o volbách: Některých litujeme, na některé jsme hrdí. Jen jsem netušil, kam tohle dopadne.