Proč Sokrates zemřel: Vyvrácení mýtů

Recenze čtenářů

Kniha Robina Waterfielda „Proč Sokrates zemřel“ zkoumá politické, společenské a kulturní souvislosti Sokratova procesu a popravy ve starověkých Athénách a podává detailní obraz událostí, které vedly k jeho smrti. Mnozí čtenáři oceňují hloubku historických detailů a poutavé vyprávění, někteří však vyjadřují zklamání nad omezeným zaměřením na samotného Sokrata.

Kniha je chválena za rozsáhlý výzkum, čtivou prózu a propracovanou vědeckou práci. Čtenáři považují za poutavé zkoumání athénské politiky, historie obklopující Sokrata a významu postav, jako byl Alkibiadés. Mnozí oceňují poutavý styl psaní, který zpřístupňuje a zpříjemňuje složité historické souvislosti, a důkladné zkoumání důvodů Sokratovy popravy.

Několik recenzentů je zklamáno důrazem, který kniha klade na athénskou politiku před samotným Sókratem, a mají pocit, že se příliš odklání od titulního tématu. Někteří považují vyprávění za opakující se nebo nedostatečně soudržné. Objevují se také připomínky, že kniha poskytuje příliš mnoho podrobností o tématech, která se Sókratem přímo nesouvisejí, což vede k pocitu odtržení od hlavního předmětu zájmu.

(na základě 19 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Why Socrates Died: Dispelling the Myths

Obsah knihy:

Sokratův proces a smrt tvoří ikonický moment západní civilizace. V roce 399 př. n. l. stanul velký filozof před aténskou porotou kvůli závažným obviněním: bezbožnosti a "podvracení mladých lidí ve městě". Představa, kterou o tom máme - vytvořená jeho přímými následovníky Platónem a Xenofónem a od té doby zachovaná v nesčetných literárních a uměleckých dílech -, je obraz vznešeného muže, který přikládá ústa k jedovatému poháru bolehlavu, odsouzeného k smrti v záchvatu bláznovství starověkou athénskou demokracií, která již bojuje o vlastní život. Ale ikona, obraz, není skutečnost a čas přetvořil tolik faktů v historickou báji.

Robin Waterfield si je těchto mýtů vědom, proto prozkoumal skutečné řecké prameny a předkládá zde nového Sokrata, v němž odděluje legendu od samotného člověka. Jak Waterfield vypráví, už obvinění z bezbožnosti a zkažení aténské mládeže stačilo na rozsudek smrti, ale žalobci ho obvinili z něčeho víc. Tvrdili, že Sókratés byl nejen ateista a guru podivné sekty, ale také elitář, který se obklopoval politicky nežádoucími postavami a byl mentorem těch, kdo byli zodpovědní za porážku v peloponéské válce. Jejich tvrzení nebyla bezdůvodná, neboť Platón a Xenofón, kteří patřili k Sókratovým nejbližším společníkům, jej jako žáci zbožňovali, zatímco Alkibiadés, jestřábí a notoricky zištný generál, přivedl Athény na pokraj vojenské katastrofy. Ve skutečnosti, jak Waterfield pronikavě ukazuje prostřednictvím poutavého historického vyprávění, bylo na těchto obviněních z athénské perspektivy hodně pravdy.

Proces byl částečně reakcí na neklidnou dobu - Athény se zmítaly v katastrofální válce a procházely bouřlivými společenskými změnami - a Sokratovi společníci byli bohužel přímými představiteli těchto problémů. Jejich slova a činy, uvážlivě tříbené a zasazené do správného kontextu, slouží nejen k vykreslení Sokrata jako historické postavy z masa a kostí, ale také poskytují dobrou optiku, skrze niž lze zkoumat jak proces, tak obecné dějiny dané doby.

Nakonec nám studium těchto událostí a hlavních postav umožňuje konečně odstranit nános, který nám tak dlouho odpíral pohled na skutečného Sokrata. Proč Sokrates zemřel je poučným, autoritativním popisem nejen jednoho z určujících období západní civilizace, ale také jedné z jejích nejvýznamnějších postav.