Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Roberta Jervise „Proč selhávají zpravodajské služby“ zkoumá systémová selhání amerických zpravodajských služeb na příkladech íránské revoluce a sporu o zbraně hromadného ničení v Iráku. Poskytuje podrobnou analýzu důvodů, proč odhady zpravodajských služeb selhaly, a navrhuje zlepšení. Zatímco mnozí čtenáři považovali knihu za pronikavou a podnětnou, někteří kritizovali její suchý styl psaní a hutný akademický jazyk.
Klady:⬤ Poskytuje vynikající historický kontext a hloubkovou analýzu selhání zpravodajských služeb.
⬤ Obsahuje materiály z primárních zdrojů, jako jsou odtajněné zprávy CIA, což zvyšuje důvěryhodnost.
⬤ Nabízí cenné poznatky a doporučení pro zlepšení zpravodajské analýzy.
⬤ Napsal ji uznávaný akademik s přímými zkušenostmi se zpravodajskými operacemi.
Zápory:⬤ Styl psaní je často vnímán jako suchý, hutný a málo poutavý.
⬤ Někteří čtenáři považovali knihu za příliš akademickou a obtížně srozumitelnou.
⬤ Zaměření na zpravodajskou analýzu může přehlížet další kritické aspekty zpravodajské práce, jako je například shromažďování informací.
⬤ Určité výtky se týkaly autorových interpretací a závěrů.
(na základě 18 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Why Intelligence Fails
Obsah knihy:
Americká vláda každoročně vynakládá obrovské prostředky na shromažďování a analýzu zpravodajských informací, ale historie americké zahraniční politiky je plná chybných kroků a nedorozumění, které byly důsledkem selhání zpravodajských služeb. V knize Proč selhávají zpravodajské služby Robert Jervis zkoumá politiku a psychologii dvou nejokázalejších selhání zpravodajských služeb v poslední době: mylné přesvědčení, že šáhův režim v Íránu je bezpečný a stabilní v roce 1978, a tvrzení, že Irák má aktivní programy zbraní hromadného ničení v roce 2002.
Případ Íránu vychází z nedávno odtajněné zprávy, kterou Jervise před třiceti lety pověřila CIA, a obsahuje memoranda sepsaná představiteli CIA v reakci na Jervisovy závěry. Irácký případ, který je rovněž založen na přezkumu činnosti zpravodajské komunity, vychází z pečlivého čtení utajovaných i odtajněných dokumentů, ačkoli Jervisovy závěry jsou zcela podloženy důkazy, které byly odtajněny.
V obou případech Jervis shledává nejen to, že zpravodajské informace byly velmi chybné, ale také to, že pozdější vysvětlení - analytici se podřídili politickému tlaku a říkali Bílému domu to, co chtěl slyšet, nebo byli záměrně slepí - byla také nesprávná. Zastánci těchto vysvětlení tvrdili, že původní chyby byly umocněny skupinovým myšlením, nedostatečnou koordinací uvnitř vlády a neschopností sdílet informace. Situaci měly napravit politické předpisy, včetně nedávného zřízení funkce ředitele národního zpravodajství.
Podle Jervisova názoru nejsou vysvětlení ani předpisy dostatečné. Závěry, které zpravodajci vyvodili, byly vzhledem k dostupným informacím ve skutečnosti docela věrohodné. Chyby vznikly, jak došel k závěru, z nedostatečné pozornosti věnované způsobům, jakými by měly být informace shromažďovány a interpretovány, z nedostatečného sebeuvědomění si faktorů, které vedly k úsudkům, a z organizační kultury, která nedokázala zkoumat slabá místa a zkoumat alternativy. Jervis hodnotí přirozené napětí mezi metodami a cíli pracovníků zpravodajských služeb a tvůrců politiky z jedinečného pohledu zasvěceného člověka, důrazně kritizuje nedávné návrhy na zlepšení činnosti zpravodajské komunity a diskutuje o způsobech, jakými lze budoucí analýzy zlepšit.
