Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Eriky Chenowethové a Marie J. Stephanové „Občanský odpor“ představuje podrobnou statistickou analýzu nenásilných a násilných hnutí ve 20. století a ukazuje, že nenásilný odpor je často účinnější. Kniha je chválena za rozsáhlý výzkum, jasné vysvětlení a relevanci, i když čelí také kritice za příliš akademický přístup a velké množství statistických údajů, což ji činí méně přístupnou pro široké publikum.
Klady:⬤ Komplexní statistická analýza hnutí občanského odporu.
⬤ Jasná vysvětlení, která činí složitá témata srozumitelnými.
⬤ Dobře zpracovaný výzkum s příklady z reálného světa a případovými studiemi.
⬤ Pádné argumenty pro účinnost nenásilného odporu oproti násilným metodám.
⬤ Inspirativní a aktuální téma, které je relevantní pro současný politický kontext.
Zápory:⬤ Příliš akademické a hutné, což je pro běžné čtenáře obtížné.
⬤ Některé recenze upozornily na přílišné zjednodušení statistických údajů.
⬤ Kritika nadbytečnosti a nedostatečné hloubky některých argumentů.
⬤ Problémy s formátováním, jako je malá velikost písma, způsobily, že pro některé byla kniha nečitelná.
⬤ Byly zmíněny návrhy na více informací o nenásilných metodách.
(na základě 43 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Why Civil Resistance Works: The Strategic Logic of Nonviolent Conflict
Obsah knihy:
Po více než sto let, od roku 1900 do roku 2006, byly kampaně nenásilného odporu více než dvakrát účinnější než jejich násilné protějšky při dosahování stanovených cílů. Tím, že tyto snahy přitahují působivou podporu občanů, jejichž aktivita má podobu protestů, bojkotů, občanské neposlušnosti a dalších forem nenásilné nespolupráce, pomáhají oddělit režimy od jejich hlavních zdrojů moci a přinášejí pozoruhodné výsledky, a to i v Íránu, Barmě, na Filipínách a na palestinských územích.
Erica Chenowethová a Maria J. Stephanová kombinují statistickou analýzu s případovými studiemi konkrétních zemí a území a podrobně popisují faktory, které umožňují úspěch těchto kampaní a někdy způsobují jejich neúspěch. Zjišťují, že nenásilný odpor představuje méně překážek pro morální a fyzické zapojení a angažovanost a že vyšší míra účasti přispívá k větší odolnosti, větším možnostem taktických inovací a občanského narušení (a tedy menší motivaci režimu udržovat status quo) a změnám v loajalitě někdejších stoupenců protivníka, včetně členů vojenského establishmentu.
Chenoweth a Stephan došli k závěru, že úspěšný nenásilný odpor vede k trvalejším a vnitřně mírumilovnějším demokraciím, u nichž je méně pravděpodobné, že se vrátí k občanské válce. Předkládají bohatou, důkazy podloženou argumentaci, originálně a systematicky srovnávají násilné a nenásilné výsledky v různých historických obdobích a geografických kontextech a vyvracejí mýtus, že k násilí dochází kvůli strukturálním a environmentálním faktorům a že je nezbytné k dosažení určitých politických cílů. Místo toho autoři zjišťují, že násilné povstání je zřídkakdy ospravedlnitelné ze strategických důvodů.
