Pro muslimy: Islamofobie ve Francii

Recenze čtenářů

Kniha Edwyho Plenela „Za muslimy“ je promyšleným komentářem k marginalizaci muslimů ve Francii, který nachází paralely s historickými křivdami, jimž čelili Židé. Kritizuje státní politiku, která vyžaduje asimilaci, a přitom v konečném důsledku vylučuje jednotlivce s muslimským původem z uznání za skutečné Francouze. Plenel tvrdí, že tyto předsudky ohrožují základní francouzské hodnoty a občanské svobody na pozadí širších socioekonomických problémů.

Kniha je oceňována za brilantní kritiku pokrytectví státní politiky vůči muslimům, která se zabývá nebezpečím pro občanské svobody a manipulací s veřejnými náladami za účelem politického zisku. Účinně obhajuje skutečné hodnoty demokracie, sekularismu a univerzalismu.

Pro někoho může být název zavádějící, protože kniha se zabývá širšími otázkami identity a společnosti než jen islamofobií. Navíc se nemusí líbit těm, kteří hledají zjednodušenou obhajobu islámu nebo kteří by si mohli Plenelovy argumenty mylně vykládat jako příliš kritické vůči státu.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

For the Muslims: Islamophobia in France

Obsah knihy:

Pronikavé odsouzení islamofobie ve Francii v tradici Emila Zoly

Na počátku 21. století přední intelektuálové tvrdí, že „ve Francii existuje problém s islámem“, čímž legitimizují diskurz rasistické Národní fronty. Taková tvrzení byla posílena zpětnou reakcí po teroristických útocích v Paříži v lednu a listopadu 2015 a začala představovat nový „zdravý rozum“ v politické krajině; podobnou logiku jsme viděli i ve Spojených státech a v Evropě.

Edwy Plenel, bývalý ředitel redakce deníku Le Monde, esejista a zakladatel webu pro investigativní žurnalistiku Mediapart, se s těmito tvrzeními vypořádává přímo a staví se na stranu svých krajanů muslimského původu, kultury či víry proti těm, kteří z nich dělají obětní beránky. Ukazuje, jak se jistá forma „republikánského a sekulárního fundamentalismu“ stala maskou, za níž se skrývá nová forma virulentní islamofobie. Plenelovi nejde jen o solidaritu, ale o věrnost paměti a dědictví emancipačních bojů, a píše na obranu muslimů, stejně jako Zola psal na obranu Židů a Sartre na obranu černochů. Pokud totiž máme být pro utlačované, musíme být pro muslimy.