Privilege Against Self-Incrimination and Criminal Justice
Výsada proti sebeobviňování je v judikatuře Anglie a Walesu často zastoupena jako zásada zásadního významu v trestním právu procesním a důkazním. Uznání výsady proti sebeobviňování by logicky mělo znamenat, že osoba nemůže být nucena poskytnout informace, které by mohly důvodně vést k jejímu trestnímu stíhání nebo zvýšit pravděpodobnost jejího trestního stíhání.
Přesto v Anglii a Walesu existuje mnoho zákonných ustanovení, která umožňují požadovat informace, které by v případě jejich poskytnutí mohly být použity v trestním stíhání, a v případě jejich neposkytnutí by mohly vést k trestnímu stíhání za jejich neposkytnutí. Tato kniha zkoumá fungování výsady v Anglii a Walesu a věnuje zvláštní pozornost vlivu Evropské úmluvy o lidských právech a zákona o lidských právech z roku 1998 na vývoj této zásady. Mezi řešené otázky patří, zda příslušná judikatura dostatečně objasňuje, jaký je možný rozsah výsady (vztahuje se například na již existující materiály? ), a jak lze výsadu odůvodnit.
Tam, kde je to vhodné, je věnována pozornost přístupům uplatňovaným v jurisdikcích, jako jsou USA, Kanada a Nový Zéland. (Řada: Knihovna trestního práva - svazek 10)
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)