Příručka pěnidel a vyfukovacích látek

Původní název:

Handbook of Foaming and Blowing Agents

Obsah knihy:

Druhé vydání Handbook of Foaming and Blowing Agents obsahuje nejaktuálnější informace o těchto aditivech, které byly publikovány v letech 2017-2021 v otevřené literatuře, vědeckých článcích a patentech, a doplňuje tak již obsažené informace v předchozím vydání.

Výběr složení závisí na mechanismech působení pěnidel a pěnotvorných mechanismech, jakož i na disperzi a rozpustnosti pěnidel a požadavcích na stabilizaci pěny.

Vlastnosti 23 skupin nadouvadel byly probrány v kapitole 2. Pro každou skupinu pěnidel je v tabulkové formě uveden typický rozsah technických vlastností, včetně obecných vlastností, fyzikálně-chemických vlastností, bezpečnosti a ochrany zdraví, vlivu na životní prostředí a použití v různých výrobcích a polymerech. Tyto informace byly sestaveny na základě údajů pro více než 300 komerčních přísad.

Kapitola 3 pojednává o mechanismech pěnění za použití pevných nadouvadel, která se působením tepla rozkládají na plynné produkty, o vzniku plynných produktů chemickou reakcí a o pěnění plyny a odpařováním kapalin. Všechny informace jsou ilustrovány chemickými reakcemi a diagramy umístěnými v blízkosti textu diskuse.

Disperze pevných pěnidel a rozpustnost kapalných a plynných produktů je předmětem kapitoly 4, přičemž je kladen důraz na rovnoměrnost vyráběné pěny a parametry pěnicího procesu. Vyhodnocení významu parametrů pěnění, obsažené v kapitole 5, obsahuje vliv množství pěnidla, uzavíracího tlaku, doby prodlevy, doby desorpce, tlaku v zápustce, teploty v zápustce, obsahu plynu, průtoku plynu, místa vstřikování plynu, rychlosti sorpce a desorpce plynu, vnitřního tlaku po vypěnění, tlaku ve formě, teploty ve formě, operačního okna, viskozity plastisolu, tlaku nasycení, teploty nasycení, rychlosti otáčení šneku, povrchového napětí, času, teploty a objemu prázdného prostoru.

Metody stabilizace pěny pro různá pěnidla jsou uvedeny v kapitole 6. Sedm různých, nejčastěji používaných opatření pro zvýšení účinnosti pěny je uvedeno v kapitole 7. Morfologii pěn se věnuje kapitola 8, včetně výroby bimodálních pěn, hustoty buněk, morfologie buněk, velikosti buněk, tloušťky buněčné stěny, tvorby a četnosti uzavřených a otevřených buněk, tloušťky jádra a slupky a morfologických vlastností.

Výroba pěny různými metodami zpracování plastů, jako je vytlačování vyfouknuté fólie, kalandrování, exfoliace jílu při výrobě vyztužených kompozitů, lisování, deprese, vytlačování, volné pěnění, vstřikování, mikrovlnný ohřev, rotační tvarování, pěnění v pevném stavu, vstřikování pelet s nadkritickou kapalinou, tepelné tvarování, UV laser, vakuové sušení a potahování drátem, je diskutována v kapitole 9.

Výběr pěnidel, jejich množství a technologie zpracování 44 polymerů jsou obsaženy v kapitole 10. Kapitola 11 se zabývá vlivem 15 skupin přísad na výsledek pěnění. Kapitola 12 podává informace o vlivu pěnění na 24 parametrů fyzikálně-mechanických vlastností pěn a stanovuje normu dosažitelného výkonu. Některé důležité a exkluzivní analytické techniky využitelné při pěnění jsou diskutovány v kapitole 13. V poslední kapitole jsou diskutovány dopady pěnovacích procesů na zdraví a bezpečnost a na životní prostředí.

Tato kniha má také doprovodnou publikaci Databook of Blowing and Auxiliary Agents, která obsahuje údaje o těchto rozmanitých chemických složkách formulací pěnových materiálů a odhaluje jejich roli v procesech pěnění. Neexistují žádné informace, které by se v obou knihách opakovaly.