Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Dr. Jean Porterové zkoumá význam teorie přirozeného zákona svatého Tomáše Akvinského pro současné morální otázky a nabízí jasný a promyšlený výklad, který přesahuje tradiční apologetiku. Je to náročné čtení, ale odměnou za námahu jsou pronikavé argumenty a otevřený přístup k etice a teologii.
Klady:⬤ Důkladně prozkoumané a podrobné zkoumání teorie přirozeného zákona svatého Tomáše.
⬤ Vyhýbá se apologetickému tónu a předkládá osvěžující reinterpretaci tomistického myšlení.
⬤ Účinně se vypořádává s kritiky přirozeného zákona a předkládá protiargumenty.
⬤ Znovu spojuje teologii a etiku, čímž ji činí relevantní pro moderní morální otázky.
⬤ Nabízí pronikavý vhled do povahy ctnosti a morálky.
Zápory:⬤ Kniha může být výzvou pro ty, kdo neznají dílo Dr. Portera nebo tomistickou filozofii.
⬤ Teleologický pohled na přírodu, který zastává svatý Tomáš, nemusí být v souladu se současným vědeckým chápáním.
⬤ Některé Tomášovy názory, jako například jeho myšlenky o úloze žen a otroctví, mohou být považovány za kuriózní nebo zastaralé.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Nature as Reason: A Thomistic Theory of the Natural Law
Obsah knihy:
Tato pozoruhodná kniha rozvíjí novou teorii přirozeného práva, která vychází z výkladu přirozeného práva Tomáše Akvinského, jak byl interpretován a doplněn v kontextu scholastické teologie dvanáctého a třináctého století.
Ačkoli by se mohlo zdát, že tato historie je pro život v jednadvacátém století irelevantní, Jean Porterová ukazuje, že scholastický přístup k přirozenému zákonu má stále čím přispět k současné diskusi o křesťanské etice. Akvinský a jeho souputníci nabízejí způsob uvažování o přirozeném zákoně, který je výrazně teologický a zároveň zůstává otevřený dalším intelektuálním perspektivám, včetně těch vědeckých.
Porterová v průběhu své práce zkoumá předpoklady a přesvědčení scholastiků o přirozenosti, Akvinského popis štěstí a zastřešující tvrzení, že rozum může vytvářet morální normy. Nakonec Porterová tvrdí, že tomistická teorie přirozeného zákona je vhodná k tomu, aby poskytla výchozí bod pro vypracování diferencovanějšího popisu vztahu mezi konkrétními přesvědčeními a praxí. Akvinského přístup k přirozenému zákonu sice neposkytuje systém etických norem, který by byl univerzálně přesvědčivý a zároveň dostatečně podrobný, aby byl praktický, ale nabízí něco, co je pravděpodobně cennější - totiž způsob, jak teologicky uvažovat o fenoménu lidské morálky.
