Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Nature and Spirit: An Essay in Ecstatic Naturalism
Obsah knihy:
Příroda a duch: Esej o extatickém naturalismu rozvíjí rozšířené pojetí přírody, které zase vyžaduje transformovaný naturalismus. Na rozdíl od deskriptivnějších naturalismů, jako jsou Dewey, Santayana a Buchler, vychází extatický naturalismus ze základního ontologického rozdílu mezi přirozeností (natura naturans) a přirozeností (natura naturata).
Tento rozdíl je základem všech ostatních variant v rámci obecného pojetí přírody. Duch působí v rámci obecného pojetí přírody. Duch působí v rámci fragmentované přírody a má svá vlastní jedinečná místa.
Extatický naturalismus neeulogizuje ducha ani nevnucuje procesní teodiceu přírodě jako celku, ale pečlivě popisuje způsoby, jimiž se duch vynořuje z konečných míst ve světě.
Z metodologického hlediska text radikálně přehodnocuje fenomenologii, aby mohla těsněji spolupracovat s metafyzikou hledající nejobecnější formy přírody. Přechod od transcendentální fenomenologie, která se opírá o hluboké nepochopení pozemku radikalizovaného naturalismu, umožňuje ukázat, jak se všechny řády relevance vztahují k přírodě a k duchu.
To zase přemisťuje lidský proces s jeho dialektickým napětím mezi konečností a transendencí a plně umisťuje já do vznikajících struktur společenství interpretů, neboť toto společenství žije z naděje. Koncept světovosti je znovu zakotven v pragmatických a sémiotických termínech, což vytváří tlak na Heideggerovy formulace. Peirceova pragmatická kategoriální struktura je použita k tomu, aby ukázala, jak se světskost liší od jakéhokoli jiného řádu ve světě.
Korelace potencí přirozenosti, které jsou presemiotické a preordinální, s řády světa samého je možná pouze prostřednictvím ordinální fenomenologie, která zůstává naladěna na základní rozdíl mezi přirozeností přirozenosti (potencemi) a přirozeností přirozenosti (řády světa). Nakonec text nově definuje božské přirozenosti ve světle extatického naturalismu, který vidí boha jako řád ve světě, jenž zakouší fragmentární kvalitu přírody. Procesuální teologie je zpochybňována pro svou neschopnost pochopit napětí mezi bohem a všeobjímajícím.
Čtyři božské přirozenosti jsou obnaženy, jak se vztahují k přírodě a k sobě navzájem. Práce je zakončena popisem božského života tváří v tvář všezahrnujícímu.
