Příběhy z kolejí - John Fletcher Main Line Footplateman

Recenze čtenářů

V recenzích je kniha Johna Fletchera chválena jako zábavné a zasvěcené vyprávění o životě s parními lokomotivami. Čtenáři oceňují autorův poutavý styl psaní a nostalgii, kterou příběhy vyvolávají. Někteří však poznamenávají, že druhá polovina knihy, která se zabývá zachovalými parními lokomotivami, nedosahuje vzrušujícího rozsahu první poloviny.

Poutavé a zábavné psaní, vhled do života na železnici, nostalgické příběhy, dobře strukturované anekdoty, doporučeno pro milovníky páry, silné charakterové vyprávění.

Druhá polovina knihy postrádá dramatičnost a vzrušení, které najdeme v první polovině.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Tales of the Rails - John Fletcher Main Line Footplateman

Obsah knihy:

Musím se přiznat, že jsem neměl celoživotní lásku k železnici, rozhodně jsem se o ni nezajímal ve svých začátcích, muselo mi být nejméně osmnáct měsíců, než jsem se do ní dostal, poté, co mi maminka darovala plastové chrastítko s parní lokomotivou, které přivázala k boku mého kočárku Silver Cross, čímž mi dala včas příležitost hlučně oznámit náklonnost k mému nově nalezenému zájmu, a od té doby o nich chrastím! Moje dětství bylo šťastné v našem malém řadovém domku v Prestonu v padesátých letech a při pohledu zpět se cítím šťastný, že jsem vyrůstal v generaci, kde lidé měli jen malou peněžní hodnotu, ale ve většině dělnických domácností existovala směs disciplíny, lásky a respektu. Velká příroda nám dávala volnost ke hrám a nejrůznějším zájmům a pod vlivem mého strýce Boba Fletchera, který se živil řízením parních lokomotiv, jsem se stal vášnivým trainspotterem a od té doby bylo mou životní ambicí jít v jeho stopách a pracovat na kolejích. V únoru 1962 se mé pětileté snění stalo skutečností, když jsem zahájil svou železniční kariéru v Lostock Hall 24C na nejnižší příčce žebříčku jako čistič lokomotiv s číslem 287. Byl to případ toho, že jsem byl ve správný čas na správném místě, protože v některých oblastech země byla pára vytlačena, ale ne tady na severu, kde pára stále vládla a já se chystal být její součástí!

Byli jsme poslední generací pěších parních strojvedoucích BR a během těch šesti a půl let se většinu času jezdilo na páře, takže jsem nasbíral více než 1 500 pěších obratů a stal se jedním ze starších hasičů. Moje nadšení pro práci bylo takové, že jediné, na co jsem se těšil po skončení práce, bylo, že se tam druhý den vrátím! Na rozdíl od éry páry počítače nikdy nemohou vytvořit postavy, práce se za ta léta tolik změnila, naštěstí pro mě se zdálo, že železnice mé generace přitahuje celou řadu různorodých osobností, které vykonávají dnes již mnoho zastaralých manuálních prací, které tehdy existovaly. Se změnami jmen kvůli ochraně nevinných či vinných se někteří z těchto mužů objevují v této knize na předních místech. Když jsem na konci parního provozu opustil železnici, než jsem se po krátkém intermezzu vrátil na dalších pět let, ale dieselové lokomotivy jsem neměl v lásce, protože jsem zastával názor, že naprostý laik dokáže z tohoto stroje vygenerovat stejný výkon jako zkušený strojvedoucí, elektrická lokomotiva mě přitahovala ještě méně, zejména když byla v roce 1974 dokončena elektrifikace hlavní tratě na západním pobřeží, kde „kuřecí síť“ zahladila ty krásné Westmoreland Fells. Rozhodl jsem se, že můj čas na železnici definitivně vypršel.

Řízení našeho rodinného podniku mi po řadu let zabíralo veškerý čas, než jsem na začátku osmdesátých let objevil svět zachovalých železnic, nejprve na nově vznikající West Somerset Railway a krátce nato jsem objevil North Yorkshire Moors Railway, kde jsem se v roce 1985 stal strojvedoucím. V roce 1998 následoval návrat k parnímu provozu na hlavní trati, kde jsem strávil patnáct let jako hasič u společností West Coast Railways a Merlin Rail, během nichž jsem vystřílel téměř všechny parní lokomotivy registrované na hlavní trati po celé zemi. Toho by bylo nemožné dosáhnout, kdybych pracoval pro BR v éře páry, a osobně pochybuji, že by někdo byl schopen tyto cesty znovu absolvovat kvůli stále rostoucím omezením, která jsou na trasy pro parní lokomotivy uvalena. Když se ohlédnu zpět, předpokládám, že jsem prožil tři železniční kariéry, nejprve u British Railways, poté u Preserved Railways, pak u West Coast a Merlin Rail, během nichž jsem podle mých výpočtů vystřílel přes šedesát různých tříd parních lokomotiv. Moje dlouhá kariéra na pódiu nyní ze zdravotních důvodů skončila a byl jsem vyřazen z provozu, ale ještě jsem nešel do šrotu!

Doufám, že si čtení těchto vzpomínek užijete stejně jako já, když jsem je psal a znovu prožíval mnohé z těchto cest.Prosím, odpusťte mi případné chyby a omyly, protože některé z těchto událostí se odehrály před více než půl stoletím.