Příběhy o kolovrátku

Recenze čtenářů

Kniha Louisy May Alcottové „Příběhy z kolovrátku“ je sbírkou půvabných příběhů, které vyvolávají pocit nostalgie a umožňují nahlédnout do rodinného života v historickém kontextu. Příběhy jsou obecně příjemné, obsahují nadčasová témata a životní ponaučení, ačkoli někteří čtenáři poznamenali, že sbírka působí poněkud nesourodě a kolísá v kvalitě.

Kniha obsahuje hřejivé a poutavé příběhy vhodné pro děti i dospělé. Mnoho čtenářů ocenilo nostalgickou atmosféru, životní ponaučení a snadnou čitelnost příběhů. Kniha je také považována za dobrou volbu pro hlasité čtení s dětmi. Některé příběhy byly obzvláště vyzdvihovány pro svou zajímavost a přitažlivost.

Někteří recenzenti knize vytýkali, že je spíše sbírkou vinět než uceleným příběhem, přičemž kvalita jednotlivých příběhů se liší. Několik příběhů bylo označeno za zjednodušené, nevýrazné nebo bez hloubky. Některá vydání navíc čelila kritice za četné typografické chyby, které negativně ovlivňovaly čtenářský zážitek.

(na základě 23 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Spinning-Wheel Stories

Obsah knihy:

Louisa May Alcottová (29. listopadu 1832 - 6. března 1888) byla americká spisovatelka. Nejvíce ji proslavil román Malé ženy, který se odehrává v domě rodiny Alcottových, Orchard House v Concordu ve státě Massachusetts, a vyšel v roce 1868. Tento román volně vychází z jejích zážitků z dětství, které prožila se svými třemi sestrami.

Alcottová byla dcerou známého transcendentalisty a pedagoga Amose Bronsona Alcotta a Abigail May Alcottové. Alcottová se v raném věku vzdělávala mimo jiné u přírodovědce Henryho Davida Thoreaua. Většinu vzdělání získala od svého otce. Určité poučení získala také od spisovatelů a pedagogů, jako byli Ralph Waldo Emerson, Nathaniel Hawthorne a Margaret Fullerová, kteří byli rodinnými přáteli. Tato raná léta později popsala v novinovém skeči nazvaném "Transcendentální divoký oves". Skica byla přetištěna ve svazku Silver Pitchers (1876), který vypráví o experimentu rodiny s "prostým životem a vysokým myšlením" ve Fruitlands.

V dospělosti byla Alcottová abolicionistkou a feministkou. V roce 1847 rodina na týden ubytovala uprchlého otroka. V roce 1848 Alcottová četla a obdivovala "Deklaraci citů", kterou vydal konvent v Seneca Falls o právech žen.

Kvůli chudobě musela Alcottová v raném věku začít pracovat jako příležitostná učitelka, švadlena, vychovatelka, pomocnice v domácnosti a spisovatelka. Její první knihou byly Květinové pohádky (1849), výběr pohádek původně napsaných pro Ellen Emersonovou, dceru Ralpha Waldo Emersona. V roce 1860 začala Alcottová psát pro časopis Atlantic Monthly. Když vypukla americká občanská válka, sloužila v letech 1862-1863 šest týdnů jako ošetřovatelka v nemocnici Unie v Georgetownu, D. C.. Její dopisy domů - revidované a publikované v Commonwealthu a sebrané pod názvem Hospital Sketches (1863, znovu vydány s dodatky v roce 1869) - jí přinesly první uznání kritiky za její postřehy a humor. Slibný byl i její román Nálady (1864), který vycházel z jejích vlastních zkušeností.

Pod pseudonymem A. M. Barnardová psala také vášnivé, ohnivé romány a senzační povídky. Patří mezi ně Dlouhá osudová milostná honička a Paulínina vášeň a trest. Její hrdinové těchto příběhů jdou svéhlavě a neúnavně za svými cíli, k nimž často patří i pomsta těm, kteří je ponížili nebo zmařili jejich plány. Tato díla byla napsána stylem, který byl v té době nesmírně populární, a dosáhla okamžitého komerčního úspěchu. (Wikipedia.org)