Přežití jezuitů v Nízkých zemích, 1773-1850

Původní název:

The Survival of the Jesuits in the Low Countries, 1773-1850

Obsah knihy:

V roce 1773 papež Klement XIV. zrušil Tovaryšstvo Ježíšovo. Pro 823 jezuitů žijících v Nízkých zemích to znamenalo konec jejich institucionálního řeholního života. V Rakouském Nizozemí byli jezuité pod přísným dohledem, ale v Nizozemské republice mohli pokračovat ve své misijní činnosti. Právě tento regionální kontrast a možnosti, které nabízel řádu k přežití, činí z Nízkých zemí výjimečný a zajímavý případ v jezuitských dějinách.

Stejně jako v Bílé Rusi se i v Nízkých zemích bývalí a noví jezuité připravovali na obnovu řádu s pomocí dalších řeholníků, kněží a laických dobrodinců. V roce 1814, osm dní před obnovením Společnosti papežem Piem VII. byl otevřen noviciát nedaleko Gentu, do kterého se přihlásilo jedenáct kandidátů z celého Spojeného Nizozemí. O pouhých dvacet let později vytvořil řád v Nízkých zemích - v té době čítající sto členů - samostatnou belgickou provincii. V roce 1850 následovala samostatná nizozemská provincie. Obnovení řádu s novými církvemi a novými kolejemi s sebou samozřejmě neslo těžké břemeno přežití: tváří v tvář starým nepřátelům a černým legendám, které oživili, museli jezuité znovu získat svou pravou identitu, která byla po čtyřicet let potlačována.

Přispěvatelé: (Vrije Universiteit Amsterdam & Pontifical Gregorian University Rome), Pierre Antoine Fabre ( cole des hautes tudes en sciences sociales Paris), Joep van Gennip (Tilburg School of Catholic Theology), Michel Hermans, SJ (University of Namur), Marek Inglot, SJ (Papežská gregoriánská univerzita Řím), Frank Judo (právník Brusel), Leo Kenis (KU Leuven) Marc Lindeijer, SJ (Bollandistická společnost Brusel), Jo Luyten (KADOC-KU Leuven), Kristien Suenens (KADOC-KU Leuven), Vincent Verbrugge (historik).