Prezidenti vs. tisk: Od otců zakladatelů po falešné zprávy: Nekonečný boj mezi Bílým domem a médii.

Recenze čtenářů

Kniha zkoumá složité vztahy mezi americkými prezidenty a tiskem od George Washingtona až po Donalda Trumpa. Poskytuje historický pohled na to, jak jednotliví prezidenti procházeli svými interakcemi s médii a jak se vyvíjela povaha komunikace. Vyprávění se zabývá strategiemi různých prezidentů, jak řídit vztahy s tiskem, a zamýšlí se nad dlouhodobým napětím, které mezi vládou a médii existovalo v průběhu dějin.

Kniha je dobře zpracovaná a informativní a nabízí cenné historické souvislosti a vhled do prezidentských strategií týkajících se tisku. Pokrývá širokou škálu prezidentů a poskytuje jak chronologické, tak tematické uspořádání, což z ní činí komplexní zdroj informací. Pozoruhodné jsou kapitoly o Nixonovi, Clintonovi, Obamovi a Trumpovi. Písmo je považováno za dobře strukturované, ačkoli nejde o lehké čtení, které může rozšiřovat slovní zásobu.

Někteří čtenáři považovali knihu za hutnou a možná i zahlcující svým rozsahem, což naznačuje, že kapitoly mohly být rozšířeny do samostatných knih. Ti, kteří již mají znalosti o konkrétních prezidentech, by mohli najít jen omezené množství nových informací. Někteří navíc měli pocit, že v knize chybí možnosti hlubší analýzy současných mediálních výzev.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Presidents vs. the Press: The Endless Battle Between the White House and the Media--From the Founding Fathers to Fake News

Obsah knihy:

Oceněný prezidentský historik nabízí autoritativní popis útoků amerických prezidentů na svobodu tisku.

"Média FAKE NEWS," napsal Donald Trump na Twitteru, "nejsou mým nepřítelem, ale nepřítelem amerického lidu." Čelil náš svobodný tisk někdy tak velké hrozbě? Možná ne - ale napětí mezi prezidenty a novináři je staré jako sama republika.

Každý prezident byl přesvědčen o své vlastní čestnosti a transparentnosti; každý novinář, který se věnoval Bílému domu, stejně horlivě věřil, že jeho novinářská přísnost chrání zemi před nebezpečím. Náš první prezident George Washington byl také první, kdo si stěžoval na zacházení v novinách, ačkoli si své stížnosti nechával pro sebe. Následující šéfové jako John Adams, Abraham Lincoln, Woodrow Wilson a Barack Obama už tak zdrženliví nebyli a zašli tak daleko, že využili výkonné moci, aby zrušili svobodu tisku, a dokonce novináře stíhali.

Theodore Roosevelt byl prvním prezidentem, který aktivně řídil stádo novinářů, kteří ho sledovali, poskytoval informace, řídil zpravodajství a potlačoval články, které narušovaly jeho agendu. Byla to strategie, která mu zajistila podporu veřejnosti, ale Woodrow Wilson se z ní poučil a nikdy nepřijal novináře do svého kruhu. Franklin Roosevelt navždy změnil vztahy s médii, uspořádal více než tisíc prezidentských tiskových konferencí a využil novou sílu rozhlasu, přičemž občas tisk zcela obešel. John F. Kennedy vynikal v televizi a okouzloval novináře, aby utajil svůj osobní život, zatímco Richard Nixon byl prvním, kdo tisk považoval za veřejného nepřítele. Od dob novinového papíru a letáků až po nástup Facebooku a Twitteru každý prezident využíval média, ať už záměrně, nebo ne, aby vtiskl úřadu svůj vlastní charakter.

V této pozoruhodné nové knize se uznávaný vědec Harold Holzer zabývá dvojím vzestupem amerického prezidentství a médii, která ho formovala. Od Washingtonu až po Trumpa je kronikářem sporů a nedůvěry mezi těmito základními institucemi, které definují Spojené státy americké, a odhaluje, že podstata jejich konfrontace je zabudována do struktury národa.