Prezidenti USA a intervence v Latinské Americe: Američtí politici: snaha o změnu režimu v době studené války

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 15 hlasů.

Původní název:

U.S. Presidents and Latin American Interventions: Pursuing Regime Change in the Cold War

Obsah knihy:

Lyndon Johnson napadl Dominikánskou republiku. Richard Nixon sponzoroval pokus o státní převrat v Chile. Ronald Reagan vedl tajnou válku v Nikaragui. Během studené války američtí prezidenti téměř desetkrát odvrátili svou pozornost od střetů se Sovětským svazem a zasáhli do záležitostí Latinské Ameriky. V každém případě bylo deklarováno, že je ohrožena bezpečnost Spojených států - ale jak ukazuje Michael Grow, tyto akce měly více co do činění s napínáním prezidentských svalů než s reakcí na bezprostřední nebezpečí.

Od Eisenhowerova svržení Arbenze v Guatemale v roce 1954 až po Bushovo svržení Noriegy v Panamě v roce 1989 Grow podrobně sleduje osm významných případů intervence USA na západní polokouli a nabízí nové interpretace toho, proč k nim došlo a co znamenaly. Případové studie zahrnují také fiasko v Zátoce sviní, Reaganovu invazi do Grenady v roce 1983 a málo známý zásah JFK proti vládě Cheddiho Jagana v Britské Guyaně v roce 1963.

Grow tvrdí, že to nebyly hrozby pro národní bezpečnost USA nebo ohrožené ekonomické zájmy, které přiměly prezidenty k zahájení těchto intervencí. Každá intervence byla spíše součástí symbolických geopolitických šachů, v nichž se Bílý dům snažil vytvořit obraz převládající síly pro publikum doma i v zahraničí - aby si zachoval národní i prezidentskou důvěryhodnost. Jak Grow rovněž odhaluje, tento impuls byl běžně posilován místními latinskoamerickými elitami - například chilskými podnikateli nebo opozičními panamskými politiky -, které intervenci aktivně podporovaly ve vlastním zájmu.

Hlasitý nářek LBJ - "Co můžeme dělat ve Vietnamu, když nemůžeme vyčistit Dominikánskou republiku? " - odrážel, jak moc byli naši prezidenti zaujati dokazováním, že USA nejsou papírovým tygrem a že oni sami jsou neohroženými a ráznými vůdci. Growova odvážná reinterpretace dějin studené války, pečlivě vyargumentovaná a provokativní, ukazuje, že toto zvláštní zaujetí pro důvěryhodnost bylo jádrem přístupu našich prezidentů k zahraničním vztahům, zejména těm, které se týkaly našich latinskoamerických sousedů.