Přeskočit barevnou hranici: Džezový tanec v americkém filmu v letech 1929-1945: Vernacular Jazz Dance in American Film, 1929-1945

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Jumping the Color Line: Vernacular Jazz Dance in American Film, 1929-1945

Obsah knihy:

Od prvních synchronizovaných zvukových filmů na konci 20. let 20.

století až do konce druhé světové války byly afroamerická hudba a taneční styly ve filmech všudypřítomné. Černošští umělci však byli odsunuti na okraj a většinou se omezovali na účinkování ve „speciálních představeních“ a různých typech krátkých filmů, zatímco hvězdy byly vyhrazeny bělochům. Kniha Jumping the Color Line se zabývá vernakulárním jazzovým tancem ve filmu jako ústředním bodem amerických rasových vztahů.

Při pohledu na průsečíky rasy, genderu a třídy kniha zkoumá, jak rasově a genderově odlišné tělo ve filmu performuje, zpochybňuje a vyjednává o identitách a stereotypech. Šest kapitol, které obhajují transformační a subverzivní potenciál jazzového tanečního vystoupení na plátně, se věnuje různým filmům a interpretům, včetně mnoha, kterým dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.

Témata zahrnují první černošskou ženskou hvězdu Hollywoodu (Nina Mae McKinneyová), mužské stepařské „class acts“ v krátkých filmech s černošským obsazením z počátku 30. let, filmovou kariéru černošské stepařské sólistky Jeni LeGonové, roli tance v krátkých filmech Soundies jukebox ze 40. let, filmové obrazy lindy hopu a sérii filmů pro teenagery z počátku 40.

let, které oslovovaly především mladé bělošské fanoušky swingové kultury. Většina příkladů pochází z okrajových filmových forem, jako jsou krátkometrážní a béčkové filmy, a kniha zdůrazňuje jejich roli v šíření alternativních obrazů rasových a genderových identit ztělesněných tanečníky - obrazů, které byly přinejmenším částečně v rozporu s těmi, jež se obvykle objevují ve velkých hollywoodských produkcích.