Přemostění testamentů: Dějiny a teologie Božího lidu v období druhého chrámu

Recenze čtenářů

Kniha přináší ucelený výklad mezizákonního období a prostřednictvím podrobné historické a teologické analýzy prohlubuje pochopení souvislostí mezi Starým a Novým zákonem. Kniha je kladně hodnocena pro svou badatelskou kvalitu a čtivost, i když někteří čtenáři vyjadřují obavy z autorova kritického postoje k některým teologickým názorům.

⬤ Dobře prozkoumaná a čtivá
⬤ nabízí hluboký vhled do mezizákonního období
⬤ poskytuje cenný historický kontext pro pochopení Nového zákona
⬤ obsahuje užitečné tabulky a souvislosti s konkrétními texty Písma
⬤ několika čtenáři velmi doporučována jak pro vědce, tak pro laiky.

⬤ Někteří čtenáři považují autorův teologický komentář za nevstřícný, zejména vůči cessationistům
⬤ frustrace z vnímané zaujatosti v autorových srovnáních
⬤ případy kritických šťouchanců mohou narušit celkově objektivní podání materiálu.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Bridging the Testaments: The History and Theology of God's People in the Second Temple Period

Obsah knihy:

Přístupný úvod do historického a teologického vývoje mezi Starým a Novým zákonem.

Tato kniha, která překlenuje konec starozákonního období a začátek novozákonního období, zkoumá dějiny a teologický vývoj čtyř významných období v poexilních dějinách Izraele: pozdně perskou éru (465-331 př. n. l.), helénistickou éru (332-167 př. n. l.), hasmonejskou éru (167-63 př. n. l.) a římskou éru (63-4 př. n. l.). Tím se zbavuje představy, že před Ježíšem existovalo čtyři sta let prorockého mlčení.

Bridging the Testaments popisuje politický a společenský vývoj těchto čtyř období se zvláštním důrazem na jejich dopad na Judejce a Samařany. S využitím široké škály biblických i mimobiblických pramenů George Athas rekonstruuje, co lze o dějinách Judska a Samařska v těchto obdobích vědět, a poskytuje tak rámec pro pochopení dějin Božího lidu smlouvy a teologického vývoje, který nastal na konci starozákonního období a vedl k Novému zákonu. Athas přitom ukazuje, že představa údajného čtyřsetletého období prorockého mlčení není podložena biblickými ani historickými důkazy. V závěru epilogu je nastíněna historická a teologická situace, která panovala v době Herodovy smrti v roce 4 př. n. l., a poskytuje tak důležitý kontext pro novozákonní spisy.

Kniha tak propojuje Starý a Nový zákon tím, že poskytuje historické a teologické porozumění pěti stoletím, která vedla k Ježíšovu narození, sleduje biblickou teologii v jejich průběhu a ruší představu o čtyřicetiletém prorockém mlčení.