Přeji si, aby můj otec

Recenze čtenářů

Básnická sbírka Přála bych si svého otce je pronikavou sbírkou básní, které se zabývají hlubokým a citovým vztahem mezi autorkou a jejím stárnoucím otcem. Kniha prostřednictvím bohatých a univerzálních témat zachycuje složitost péče o staršího rodiče a lásku, která spojuje rodinu.

Básně jsou hluboce smysluplné a emotivní a odhalují složitost vztahu otce a dcery. Newman píše živě a srozumitelně, zachycuje univerzální zkušenosti. Použití humoru dodává básním jasný nádech a sbírka dobře plyne jako ucelený veršovaný román.

Někteří čtenáři mohou mít pocit, že citová hloubka nemusí rezonovat, pokud nezažili podobnou situaci se stárnoucími rodiči. Předchozí znalost Newmanova dřívějšího díla I Carry My Mother by mohla čtenářský zážitek umocnit.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

I Wish My Father

Obsah knihy:

"Měl jsem v úmyslu "nakouknout" do knihy Přeji si otce, ale nemohl jsem ji odložit a po poslední básni jsem začal znovu od první stránky a dočetl ji až do konce. Tato sbírka je tak dojemná a prostá, že pečlivá pozornost věnovaná zvukovým a prozodickým složkám zapečeným do každého verše by mohla zůstat nepovšimnuta, v což my, básníci, doufáme. Poznala jsem autorova tatínka v celé jeho lidskosti, je teď součástí mé rodiny. Nádherný doplněk knihy Nesu svou matku; v obou sbírkách Newman nádherně zachycuje nálady a osobnosti."

-Richard Michelson, autor knihy Více peněz než Bůh.

" Přála bych si svého otce je studie vztahu otce a dcery, plná každodenních projevů lásky, věrnosti a oddanosti, které mezi nimi procházejí. V této knižní veršované řadě, která je partnerem Newmanovy předchozí sbírky Nesu svou matku, podává básník svědectví o životě svého otce po ztrátě manželky/matky a přibližuje jejich společný žal v jemně vybroušených postřezích z domácích okamžiků, které vyznívají ve větším významu. Díky Newmanové charakteristické čistotě jazyka a věcnému tónu smíšenému s něhou nabízejí tyto básně dojemné úvahy o tom, jak čelit proměnám stárnutí, ztráty a smrtelnosti.".

-Shara McCallum, autorka knihy No Ruined Stone.

"Tato sbírka výmluvně vypovídá o diktátu, že pokud píšete plně o jednom člověku, píšete o všech lidech v jejich lidskosti. Lesl a Newmanová obratně vyjmenovává situace, které ve svých krásně odpozorovaných vráskách a záhybech dávají vytušit život stárnoucího muže a jeho vztah s dcerou, která se při řešení jeho rozkroků a hádek, nemluvě o čiré tvrdohlavosti, ocitá "na pokraji / nervového zhroucení". Tyto básně, unylé a smutné, disponují hojností nadhledu, vzácnou empatií, která z hlubin rozčilení stoupá do blazeovaných výšin lásky.".

-Baron Wormser, autor knihy Neidentifikovatelné vzdychající předměty.