Před spaním a jiné příběhy z prezidentského penzionu

Recenze čtenářů

Kniha nabízí poutavý a vtipný pohled do zákulisí Blair House a vyzdvihuje autorčiny jedinečné zážitky a postřehy z doby jejího působení ve funkci generální ředitelky. Čtenáři ocení kombinaci zábavy a informací týkajících se politických událostí a hodnostářů.

Kniha je dobře napsaná, fascinující a poskytuje jedinečný pohled na politiku a pohostinství. Čtenáři ji považují za poučnou, zábavnou a někdy až hystericky vtipnou. Chválí ji za vtipný styl, detailní popis významných událostí a vyvážený pohled na osoby z různých politických prostředí. Mnozí recenzenti ji doporučují jako hodnotný dárek a důležitý doplněk osobních knihoven.

Někteří čtenáři měli pocit, že některé části knihy jsou příliš podrobné, což může ubírat na celkovém tempu. Navíc se objevil názor, že demokratům se kniha může líbit více než republikánům, což by mohlo omezit její přitažlivost pro některé čtenáře.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Bedtime and Other Stories from the President's Guest House

Obsah knihy:

Benedicte Valentiner zve čtenáře do zákulisí jednoho z nejprestižnějších oficiálních domů pro hosty na světě: historického, okouzlujícího a krásného Blair House naproti Bílému domu. Více než třináct let hostila paní V. šéfy států a hlavy vlád během jejich oficiálních návštěv u prezidentů Ronalda Reagana, George H. W. Bushe, Billa Clintona a George W. Bushe. Její anekdoty o nejmocnějších světových vůdcích jsou objevné, zábavné a dramatické; jsme u toho, když si George H. W. Bush hraje se svými vnoučaty, když je v Blair House objeven opilý Boris Jelcin, který se potuluje po domě, a když se v zavazadlech tožské delegace objeví uzená opice, obrovská ještěrka a obří švábi. Paní V. píše také o roce stráveném výzkumem dravců v Íránu, o tkalcovství v Mexiku a o tom, jak se velmi brzy rozhodla pro kariéru, která ji dovedla na jedno z nejprestižnějších míst v pohostinství na světě. PROLOG První noc návštěvy Borise Jelcina v září 1994 zažili naši dva členové ochranky ve službě větší dobrodružství, než si kdy dokázali představit. Kolem půl jedné ráno se policistům Paulu Besettovi a Michaelu Cooneymu na obrazovce počítače naskytl ohromující pohled.

Mocný prezident Ruské federace, oblečený jen spoře, protože si zapomněl vzít pyžamo, se krátce oblékl a s jistotou člověka, který má problémy s orientací, zdolával zadní schody. Byl zfetovaný a téměř nahý. Naše ochranka byla přilepená k obrazovce počítače. Na konci kruhového nouzového schodiště vedoucího ze šatny v Primary Suite a vedoucího do garáže budovy New Executive Office s viděli Borise Jelcina, jak se snaží otevřít garážová vrata a málem si leknutím vyskočil ze slipů, protože vydala hlasitý signál. Pak ho ochranka ztratila na obrazovce. Zběsile volali na velitelské stanoviště USSS, aby je upozornili, že jejich muž je volně v domě. A když se odvrátili od obrazovky, zažili další šok. Byl tam Boris Jelcin z masa a kostí a taky taková spousta, která se držela za rám dveří jejich kanceláře. Beze slova se jim vážně uklonil a vypotácel se ven, odkutálel se za roh do pokoje Leslieho Coffelta.

Tato místnost, pojmenovaná po strážci, který položil život při obraně prezidenta Harryho S. Trumana během atentátu spáchaného portorikánskými nacionalisty 1. listopadu 1950, byla vyhrazena jako zázemí pro uniformované policisty Metropolitní policie a USSS, aby se během namáhavé a dlouhé ochrany našich návštěvníků mohli schovat a občerstvit. Během té konkrétní noci jich tam sedělo třicet, když se objevil Jelcin. Je tady opilý Rus, řekl někdo nenuceně, na což jiný odpověděl: Tohle není opilý Rus. Je to B o r i s J e l t i n.