Praxe sebe sama

Recenze čtenářů

Kniha Zygmunta Baumana a Reina Rauda „Praxe sebe sama“ zkoumá konstrukci sebe sama v moderním kontextu formou dialogu. Přestože přináší zajímavé poznatky a nový pohled na sociologické koncepty, její akademická hutnost a složitý jazyk mohou být pro běžné čtenáře náročné. Knihu lze doporučit studentům a akademickým pracovníkům se zájmem o sociologii a filozofii, ale nemusí zaujmout ty, kteří se těmito obory nezabývají.

⬤ Poskytuje zajímavé zkoumání sebe sama v moderní společnosti.
⬤ Poutavá forma dialogu nabízí jedinečné postřehy.
⬤ Vhodné pro studenty a akademické pracovníky, zejména v oboru sociologie a filozofie.
⬤ Propojuje různé koncepty a disciplíny, čímž je přístupný širšímu publiku.
⬤ Nabízí srozumitelnost složitých témat.

⬤ Hustota a složitost jazyka může být náročná (vyžaduje silné zázemí v oboru).
⬤ Rozvržení je popisováno jako hutné a nepřehledné.
⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že postrádá hloubku a poutavé postřehy.
⬤ Krátká délka nemusí ospravedlnit cenu.
⬤ Zdá se, že je vhodná spíše pro akademické čtenáře než pro příležitostné diváky.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Practices of Selfhood

Obsah knihy:

Současné chápání lidské subjektivity urazilo dlouhou cestu od karteziánského "myšlení" nebo Freudova pohledu na "já" bojující s nevědomím. Už o sobě neuvažujeme jako o stabilních a nedělitelných jednotkách nebo jejich kombinacích - místo toho vidíme já jako neustále znovuobjevované a reorganizované v interakci s ostatními a se svým sociálním a kulturním prostředím. Svět, v němž dnes žijeme, je však světem nejistoty, kde nic nelze považovat za samozřejmé. Vyrovnávání se se změnami je výzvou, ale zároveň přináší nové příležitosti.

Nejistota může být osvobozující i tísnivá. Jak jedinec chápe své postavení ve světě? Jsme jako lidské bytosti determinováni svým genetickým dědictvím, sociálními okolnostmi a kulturními preferencemi, nebo jsme ve svých volbách svobodní? Jak vzniká vlastní jáství? Řídí se u všech lidí, ve všech kulturách a ve všech věkových kategoriích stejným vývojovým schématem? Nebo je to sociokulturní konstrukce, kterou nelze pochopit mimo historický kontext? Mění se vzorce sebepojetí v současném světě nějak zásadně? Umožňují nám nové technologie větší autonomii, nebo nás svádějí k tomu, abychom se vzdali svobod, které máme?

Těmito otázkami se zabývají Zygmunt Bauman a Rein Raud ve svém poutavém a rozsáhlém dialogu, v němž spojují své kompetence v oblasti sociologie, filozofie a kulturní teorie, aby se podívali na to, jak se sebepojetí vytváří v sociální praxi, prostřednictvím jazyka, snah o sebeprezentaci a seberealizaci, jakož i interakcí s ostatními. Nepostradatelný text pro pochopení složitosti sebepojetí v našem současném tekutém moderním světě.