Pravidelná armáda O!: Vojáci na západní hranici, 1865-1891

Recenze čtenářů

Kniha „Regular Army O!: od Douglase McChristiana je velmi oceňována pro své podrobné a komplexní vylíčení života americké armády v letech 1865 až 1891 s využitím více než 300 vyprávění vojáků z první ruky. Recenzenti oceňují pečlivý výzkum a poutavé psaní, které oživuje historické vyprávění, a činí z knihy cenný zdroj informací pro milovníky historie a vojenské vědce. Objevují se však drobné výtky týkající se stavu nových výtisků a načasování recenzí.

⬤ Velmi podrobně zpracovaný a prozkoumaný
⬤ poutavé vyprávění s vyprávěním z první ruky
⬤ cenný zdroj pro milovníky historie a vojenské rekonstrukce
⬤ vynikající rejstřík
⬤ přístupný i běžným čtenářům
⬤ dobře se čte zájemcům o vojenské tradice a zkušenosti vojáků.

Někteří recenzenti si všimli, že stav nových výtisků je nevyhovující; jeden recenzent se zmínil o tom, že knihu nemohl recenzovat, dokud ji nepřečetl, což svědčí o nedostatku okamžitého hodnocení.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Regular Army O!: Soldiering on the Western Frontier, 1865-1891

Obsah knihy:

"Bubny se valí, na mou duši, protože tak jdeme," zpívá se v refrénu písně Harrigana a Harta z roku 1874. "Čtyřicet mil denně na fazolích a seně v pravidelné armádě O" Poslední tři slova tohoto textu výstižně pojmenovávají pozoruhodné dílo Douglase C. McChristiana zachycující úděl vojáků vyslaných po občanské válce na Západ. Panoramatická a zároveň intimní kniha Pravidelná armáda O využívá svědectví vojáků - čerpaných z více než 350 deníků, dopisů a vzpomínek - k vytvoření živého obrazu života v rozvíjející se armádě na západní hranici.

Poté, co byly v roce 1865 staženy dobrovolnické jednotky, které během občanské války posádkovaly západní pevnosti a tábory, nahradila je pravidelná armáda. V akcích, které se týkaly amerických indiánů, bylo v letech 1866-1891 zabito 875 těchto vojáků, převážně v menších potyčkách, zatímco mnoho dalších zemřelo na následky nemocí, nehod nebo přírodních vlivů. Co vedlo tyto muže k tomu, aby se přihlásili na pět let a přijali chmurnou vyhlídku na boj, je jednou z trvalých otázek, které tato kniha zkoumá.

McChristian, který jde mnohem dál než Don Rickey Jr. ve svém klasickém díle Čtyřicet mil denně za fazole a seno (1963), se ve svých výpovědích snaží upřímně popsat výcvik vojáků, jejich denní režim, včetně toho, co jedli, jak se udržovali v čistotě a čím se bavili, důvody, proč jich nepoměrně více občas dezertovalo, zatímco černí vojáci tak činili jen výjimečně, jak se muži připravovali na službu v poli a jak většina z nich, kteří přežili, odcházela.

V tomto bohatě vykresleném, jedinečně autentickém pohledu černí i bílí muži, veteráni i pěšáci, doplňují podrobnosti o zkušenostech vojáků v pohraničí a dávají tak hlas dějinám, které se teprve tvoří.