Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Truth and Metafiction: Plasticity and Renewal in American Narrative
Metafikce byla dlouho spojována s rozkvětem literární postmoderny - s určitým pocitem nezodpovědnosti, politické apatie nebo přímo nihilismu. Pokud se však (jak se dnes všeobecně předpokládá) postmoderna definitivně vyčerpala, jak bychom si mohli vysvětlit rozšíření metafikčních prostředků v současných narativních médiích? Zpochybňuje toto přetrvávání tvrzení, že postmodernismus pominul, nebo se funkce metafikce nějak změnila?
Aby odpověděl na tyto otázky, Josh Toth se zabývá širokou škálou nedávných metafikčních textů - spisovatelů, jako jsou George Saunders a Jennifer Eganová, a režisérů, jako jsou Sofia Coppola a Quentin Tarantino. Zároveň prochází rozptýlenou teoretickou krajinou: od vzniku různých nových materialismů (ve filozofii) a obratu k afektu (v literární kritice) až po zdánlivě nekonečné snahy pojmenovat zdánlivého nástupce postmodernismu.
Toth nakonec tvrdí, že většina současné metafikce překračuje postmoderní skepticismus a znovu potvrzuje možnost pravdivých tvrzení o skutečných věcech. Tyto formy, schopné bojovat s krizí „postpravdy“, prosazují či přejímají jakousi hegelovskou plasticitu; aktivně a vytrvale čelí traumatu toho, co je nekonečně proměnlivé či věčně jiné. To, co je mimo danou reprezentaci nebo před ní, je potvrzováno a snášeno jako to, co přesahuje instanci jejího zachycení. Pravda se tak obnovuje; není ani popírána, ani jednoduše předpokládána, přistupuje se k ní co nejetičtěji. Její plasticita je uchopena, protože uchopení, forma jejího narativního uchopení, se nechává vyklouznout.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)