Pragmatismus jako přechod: Historičnost a naděje u Jamese, Deweyho a Rortyho

Recenze čtenářů

Kniha Colina Koopmana představuje nový pohled na pragmatismus, jehož cílem je zapojit čtenáře do filozofického diskurzu a zároveň řešit kulturní problémy. Zdůrazňuje význam porozumění historii a přijetí genealogického přístupu k řešení současných problémů. Díky svému konverzačnímu stylu psaní činí pojmy přístupnými a relevantními pro každodenní život.

⬤ Poutavý a přístupný styl psaní
⬤ poskytuje osvěžující rozhovor o pragmatismu
⬤ účinně propojuje filozofické koncepty se současnými kulturními problémy
⬤ obhajuje pragmatický přístup k pochopení a řešení problémů
⬤ zahrnuje myšlenky klíčových pragmatických myslitelů, jako jsou James, Dewey a Rorty.

⬤ Kniha může být pro některé čtenáře považována za akademickou a hutnou
⬤ vyskytuje se zde filozofický žargon, což může být náročné
⬤ autor předjímá kritiku týkající se jeho výběru pragmatických myšlenek, ale plně se nezabývá možnými oprávněnými obavami.

(na základě 1 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Pragmatism as Transition: Historicity and Hope in James, Dewey, and Rorty

Obsah knihy:

Pragmatismus je nejznámější americkou filozofií. Zastává praktické názory a zásady, které se zaměřují na zlepšení našeho života.

Rozkol mezi klasickými a současnými pragmatiky však rozdělil tuto tradici proti sobě samé. Klasičtí pragmatici, jako byli John Dewey a William James, věřili, že bychom měli dbát na poučení ze zkušenosti. Neopragmatici, mezi něž patří Richard Rorty, Hilary Putnam a Jurgen Habermas, naopak argumentují z hlediska lingvistického obratu, který myšlenku zkušenosti využívá jen málo.

Lze tyto dva tábory smířit způsobem, který by oživil kritickou tradici? Colin Koopman navrhuje obnovu pragmatismu prostřednictvím "přechodných" témat časovosti a historičnosti, která se objevují v dílech raných pragmatiků a pokračují v současném neopragmatickém myšlení.

"Život je v přechodech," napsal kdysi James, a v návaznosti na toto tvrzení Koopman odhaluje kontinuity spojující obě fáze pragmatismu. Koopmanův rámec vychází i z dalších současných teoretiků, včetně Michela Foucaulta, Pierra Bourdieu, Bernarda Williamse a Stanleyho Cavella.

Reflexí těchto hlasů prizmatem tranzitivismu dochází k novému chápání poznání, etiky, politiky a kritiky. V závěru Koopman vyzývá k integraci Deweyho a Foucaulta do modelu zkoumání, který nazývá genealogický pragmatismus, vzájemně informativní kritika, která dále spojuje analytickou a kontinentální školu.