Prádelníkova vnučka

Původní název:

The Laundryman's Granddaughter

Obsah knihy:

 kéž by v názvu nebylo, že žena je manželkou, dcerou nebo dokonce vnučkou nějakého muže - ale byla jiná doba a všichni jsme se tak viděli. Každopádně dítě, které v těchto básních vidíme, jak se veze na dědečkově vozíku s prádlem, je okouzlující, a stejně tak básně, které sledují její dospívání.

Co se týče básní, jsou silně v tradici toho, čemu se říká "dělnická" poezie, obvykle ukazují sílu, která vychází z této rané zkušenosti, a odolnost, která člověku umožňuje přejít přes socioekonomickou hierarchii k pevnému životu ve střední nebo vyšší střední třídě. Tehdy to bylo snazší než dnes. Při opětovném čtení básní na mě znovu vyskakují mnohé oblíbené verše, jako by se vynořily z paměti.

V básni "V důchodu" na str.

3 říká mluvčí starému muži: "Všechny tvé smysly odešly do důchodu dříve než ty. "Pošta" (str.

7): "Chodím se svou samotou, svou omluvou pro psa...". Celá tato krátká báseň jedna z mých nejoblíbenějších v knize. Na s.

8 se setkáváme s Paní s taškami, která "ptákovitě kmitá prsty/po taškách/pod očima". Nádherný obraz. Celá báseň Sauna na s.

16 nám nabízí scénu, která bude povědomá všem, kdo takovou zkušenost sdíleli, ale strofa, která končí slovy "jak čekat, až jí prsteny pod očima vyklouznou na prst smrti", je geniální, stejně jako verše v Umírání (s. 18): "Udělal jsem z tebe člověka, který vytahuje zářné zítřky/ z listí...".

A konečně v Řekni mi(s. 20): "Máte tu někde děti s hlavou jako na Halloween? / Jsem připraven se bát.".