Požírači ohně

Recenze čtenářů

Kniha nabízí komplexní a poutavý průzkum intelektuální a politické cesty, která vedla k oddělení Jihu před občanskou válkou, a zaměřuje se na devět významných osobností známých jako požírači ohně. Recenzenti oceňují autorovu schopnost předložit diferencované chápání této složité problematiky, aniž by ji příliš zjednodušoval, a zároveň si zachovává apolitický postoj. Práce je chválena jako základní zdroj informací pro studenty dějin občanské války.

⬤ Poskytuje hluboké porozumění politickým, sociálním a ekonomickým faktorům, které vedly k secesi.
⬤ Poutavý a informativní styl psaní.
⬤ Zaměřuje se na devět klíčových historických osobností a nabízí tak ucelený pohled.
⬤ Nepolitický přehled, který dodává kontroverznímu tématu hloubku.
⬤ Cenný zdroj informací pro studenty dějin občanské války.

⬤ Někteří čtenáři mohou považovat zaměření na konkrétní postavy za příliš úzké.
⬤ Někteří mohou dát přednost spíše vojensky zaměřeným studiím než politickým a intelektuálním diskusím.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Fire-Eaters

Obsah knihy:

Na počátku 50. let 19. století používali obyvatelé Severu i Jihu výraz "požírač ohně" pro každého, kdo se svými názory zřetelně vymykal hlavnímu politickému proudu. Nakonec se však toto slovo začalo nejvíce ztotožňovat s těmi jižany, kteří byli přesvědčenými a neústupnými zastánci secese. V této rozsáhlé a poučné studii Eric H. Walther zkoumá životy devíti nejvýznamnějších požíračů ohně: Nathaniela Beverlyho Tuckera, Williama Lowndese Yanceyho, Johna Anthonyho Quitmana, Roberta Barnwella Rhetta, Laurence M. Keitta, Louise T. Wigfalla, Jamese D. B. De Bow, Edmunda Ruffina a Williama Porchera Milese.

Walther vykresluje zručné portréty svých subjektů, analyzuje jejich minulost, osobnosti a přínos pro hnutí za nesjednocení. Přestože měli společný cíl, jímž byla nezávislost Jihu, Walther ukazuje, že v mnoha ohledech se od sebe požírači ohně výrazně lišili. Právě jejich různorodost jim podle něj umožnila oslovit tak široké spektrum jižanských názorů a získat tak podporu pro secesi.

Při zkoumání role požíračů ohně v secesionistickém hnutí se Walther dotýká řady trvalých témat jižanských dějin, včetně přitažlivosti myšlenek podporujících otroctví a jižanského expanzionismu, místa vzdělání a industrializace v jižanské společnosti v období před rokem 1989, významu řečnictví v jižanské kultuře a povahy jižanského nacionalismu. Popisuje také činnost požíračů ohně ve prospěch Konfederace a sleduje průběh jejich života po válce.

Kniha Požírači ohně je cenným příspěvkem k pochopení secesionistického hnutí a kontextu, v němž se vyvíjelo. Není k dispozici žádná jiná studie, která by tyto muže zpracovávala jako skupinu a která by vymezovala jejich rozmanité rozdíly i podobnosti. Walther ukazuje, že secese nebyla monolitní ideologií, ale spíše hnutím, které vzniklo z mnoha zdrojů, promlouvalo mnoha hlasy a reagovalo na řadu regionálních problémů, potřeb a aspirací.