Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha představuje důkladný průzkum kognitivní vědy, zejména s důrazem na roli analogie v lidských myšlenkových procesech. Přestože je kniha chválena pro poutavý text a pronikavé koncepty, někteří čtenáři ji považují za příliš dlouhou a opakující se, což snižuje srozumitelnost hlavních myšlenek. Některé kritiky navíc poukazují na nedostatečné zohlednění jiných forem myšlení než analogie.
Klady:⬤ Poutavý a vtipný styl psaní.
⬤ Podněcuje k zamyšlení nad poznáváním a úlohou analogie.
⬤ Bohatý na příklady, které ilustrují probírané koncepty.
⬤ Jedinečná dvojjazyčná prezentace (angličtina a francouzština).
⬤ Nabízí praktické využití pro pochopení myšlenkových procesů.
Zápory:⬤ Považována za příliš dlouhou, někteří navrhují, že by mohla být o polovinu kratší.
⬤ Nadměrné množství příkladů může vést ke zmatení a bránit porozumění.
⬤ Některé kritiky se zmiňují o nedostatečné hloubce při probírání alternativních kognitivních mechanismů.
⬤ Některé filozofické názory mohou mít pocit, že jsou zanedbány, což činí knihu méně přitažlivou pro všechny čtenáře.
⬤ Někteří považovali argumenty za nepřesvědčivé nebo opakující se.
(na základě 89 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Surfaces and Essences: Analogy as the Fuel and Fire of Thinking
Obsah knihy:
Analogie je základem veškerého myšlení.
To je jednoduchá, ale neortodoxní premisa, kterou ve své nové práci obhajují autor Pulitzerovy ceny Douglas Hofstadter a francouzský psycholog Emmanuel Sander. Hofstadter se již více než třicet let zabývá záhadami lidského myšlení. Nyní ve spolupráci se Sanderem, který je pro něj typický vtipem a zvláštním talentem pro názorné přiblížení složitých myšlenek, předkládá velmi neotřelý pohled na poznávání.
Neustále se setkáváme s vířícím a prolínajícím se množstvím špatně definovaných situací. Úkolem našeho mozku je snažit se v tomto nepředvídatelném, hemžícím se chaosu podnětů najít smysl. Jak to dělá? Neustálé krupobití vstupů vyvolává spoustu analogií, které nám pomáhají přesně určit podstatu toho, co se děje. Často to znamená spontánní vyvolání slov, někdy idiomů, jindy vyvolání bezejmenných, dávno pohřbených vzpomínek.
Proč dvouletá Kamila hrdě vykřikla: "Svlékla jsem banán"? Proč lidé, kteří slyší nějaký příběh, často vyhrknou: "Stalo se mi přesně to samé", i když šlo o úplně jinou událost? Jak poznáme agresivního řidiče podle zlomku vteřiny pohledu do zpětného zrcátka? Co v poznámce kamaráda vyvolá bezděčnou odpověď: "To jsou jen kyselé hrozny"? Co viděl Albert Einstein, že pojal podezření, že světlo se skládá z částic, když sto let výzkumu zatlouklo poslední hřebík do rakve této dávno mrtvé myšlence?
Odpovědí na všechny tyto otázky je samozřejmě tvorba analogií - maso a brambory, srdce a duše, palivo a oheň, podstata a jádro, krev a prameny myšlenky. Vytváření analogií se zdaleka neděje jen ve vzácných intervalech, ale objevuje se ve všech okamžicích, určuje myšlení od shora až k patě, od nejmenších a nejprchavějších myšlenek až po nejtvořivější vědecké poznatky.
Stejně jako předtím G, Escher, Bach, i kniha Povrchy a esence hluboce obohatí naše chápání vlastní mysli. Tím, že se čtenář ponoří do neobyčejně pestrých situací týkajících se jazyka, myšlení a paměti, tím, že kousek po kousku odhaluje neustále se měnící kognitivní mechanismy, které jsou za normálních okolností zcela skryté, a tím, že v nich objevuje jedno ústřední, neměnné jádro - neustálé, nevědomé hledání silných analogických vazeb na minulé zkušenosti - předkládá tato kniha radikální a hluboce překvapivou novou vizi aktu myšlení.
