Posvátné útočiště: Třináct cest bez domova a uzdravení

Recenze čtenářů

Kniha „Posvátné útočiště“ shromažďuje dojemné životní příběhy třinácti osob, které zažily bezdomovectví, a jejich cestu k uzdravení, která poskytuje vhled do složitostí bezdomovectví a odolnosti lidského ducha. Osvětluje strukturální nespravedlnost, které čelí lidé na okraji společnosti, a podporuje porozumění a empatii vůči lidem postiženým bezdomovectvím.

⬤ Nabízí hluboký a osobní vhled do života osob, které se dříve ocitly bez domova, a ukazuje jejich odolnost, sílu a zotavení.
⬤ Zpochybňuje stereotypy o bezdomovectví a zdůrazňuje společné rysy mezi bezdomovci a běžnou populací.
⬤ Vyprávění jsou zarámována promyšleným úvodem, který poskytuje historický a společenský kontext bezdomovectví.
⬤ Inspiruje čtenáře k soucitu a k činům na pomoc potřebným.
⬤ Vyzdvihuje roli podpůrných programů a komunit při zotavování.

⬤ Některé příběhy jsou velmi bolestné a zobrazují drsnou realitu, což může být pro citlivé čtenáře obtížné.
⬤ Kniha může vyvolat silné emoce a vést k pocitům smutku nad systémovými problémy, které umožňují přetrvávání bezdomovectví.

(na základě 27 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Sacred Shelter: Thirteen Journeys of Homelessness and Healing

Obsah knihy:

V metropoli, jako je New York, může bezdomovectví splynout s městskou krajinou. Pro redaktorku Susan Greenfieldovou je však New York místem, kde komunita odolných a pozoruhodných lidí touží po hlase. Kniha Posvátný útulek sleduje osudy třinácti bývalých bezdomovců, kteří absolvovali program Life skills empowerment, mezináboženský program životních dovedností pro bezdomovce a bývalé bezdomovce v New Yorku. Prostřednictvím otevřených a upřímných rozhovorů se tito lidé svěřují s traumaty z mládí, se svými zkušenostmi s bezdomovectvím a s uzdravením, které objevili díky komunitě a víře.

Edna Humphreyová vypráví o ztrátě prarodičů, otce a sestry v důsledku nemoci, nehody a zneužívání. Lisa Sperberová hovoří o své bipolární poruše a bělošství. Dennis Barton hovoří o své netradiční cestě k tomu, aby se stal studentem první generace vysokoškoláků, a o své cestě za obnovením kontaktů s rodinou. Pamětníci se dělí o příběhy z mládí, rodiny, zaměstnání a lásky. Popisují své zkušenosti s rasismem, duševní nemocí, sexuálním napadením a domácím násilím. Každý ze třinácti vypravěčů upřímně vyjadřuje své zlomené srdce a to, jak jim nalezení společenství a víry dalo naději pokračovat.

Mezi těmito životními příběhy se prolínají úvahy vedoucích programu, duchovních, mentorů a dobrovolníků, kteří pracovali s programem pro rozvoj životních dovedností a v jeho rámci. George Horton se ve své úvaze dělí o hlubokou vděčnost a solidaritu s více než 500 osobami, které poznal od roku 1989, kdy program spoluzakládal. Ačkoli náboženství může rozdělovat, Horton pevně věří, že všechna náboženství nás vyzývají, abychom "přijímali cizince" a, jak žádá papež František, "doprovázeli" je v životních zápasech. Díky solidaritě a utrpení našlo mnoho bývalých bezdomovců novou víru v Boha a společenství. Kromě traumat a bojů je v těchto třinácti příbězích zosobněna myšlenka Dorothy Dayové, že "vše je milost". Jeremy Kalmanofsky, rabín synagogy Ansche Chesed, říká, že program poukazuje na společenskou strukturu setkání a uznání mezi cizími lidmi, kteří překonávají obrovské rozdíly, aby se postavili jeden druhému, což se v hebrejštině nazývá Panim el Panim.

Ačkoli organizace Sacred Shelter neřeší socioekonomické podmínky a nerovnosti, které jsou příčinou bezdomovectví, poskytuje hlas demografické skupině, která stále trpí systémovou nespravedlností a marginalizací. Silnou vyprávěcí formou vyjadřuje odolnost jednotlivců, kteří zažili bezdomovectví, a naději a společenství, které nalezli. Nasloucháním jejich příběhům jsme vybízeni ke konfrontaci s vlastním zraněním a odhalení touhy po lidském spojení, posvátném útočišti na druhé straně utrpení.