Posmrtný život jako odpad

Původní název:

Afterlife As Trash

Obsah knihy:

Básně Rushiky Wicksové jsou díla s velkou imaginativní silou, a to jak po formální, tak po obsahové stránce. V bujaré úvodní básni této sbírky, Deníky skrývajícího se umělce, je střídavě prezidentem, Matissem, milostným dopisem, počasím, jezevcem; experiment je bezbřehý / jako představivost nového poddruhu / obří chobotnice / nezměrná a skvělá, / její majitel vnímaný jako lahůdka.

Je to báseň, která jako by stála jako jakýsi manifest celé knihy, která působí jako poezie, jež obsahuje takovou energii, že se začala vymaňovat z obvyklých omezení tématu a formy. Na rozdíl od většiny experimentální poezie se však čtenář nechá unášet a povzbuzovat k tomu, aby cítil vítr ve vlasech. Objevují se postavy - Camille Claudel, Michael Knight, Lady Chatterleyová -, aby po skončení své práce opět zmizely v jediném řádku.

Básnické formy se objevují jen proto, aby se rozplynuly, slova se rozptýlí po stránce jako malířské skvrny, písmena mizí, aby odhalila hlubší pravdy.

Tyto básně jsou tak plné života, i když přiznávají drsnou realitu, která je rizikem života - také velmi reálnou přítomnost smrti. A všechno je tady.

A odpadky jsou všude. A vítr je rozfoukává a nás. Je to vzrušující! 'Básně v debutové sbírce Rushiky Wicksové jsou jako malé časované bomby, plné šokujících i krásných pravd o tom, jak žijeme, co a koho milujeme, jak umíráme.

Často působí, jako by byly přeloženy z tajemného jazyka nebo předány šeptem, jejich obraznost je tak bohatá, zvláštní a sevřená, ale vždy je to v okamžiku, který se vzpírá konvenční lyrice a formě. Ke svým tématům přistupuje s forenzním pohledem a obratným skalpelem, aby se dostala k jádru toho, co je podstatné. Tamar Yoseloff