Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Last Morning
Obsah knihy:
Nejde jen o to, že Simon Smith jako nikdo jiný zachycuje nové rytmy pozornosti a rozptýlení, které se objevily v posledním desetiletí. V knize Last Morning píše poezii tempa, které jako by kráčelo po stránce, často v malých třířádkových shlucích, a vytváří tak klikaté cesty, které nenuceně drhnou o vnitřní i vnější povrchy, jež obcházejí. Tyto básně jsou zároveň transcendentální i přízemní, intenzivně se vztahují ke svému místu a okamžiku. Smithův slyšitelný dialog s americkými básníky, jako jsou O'Hara, Spicer a Peter Gizzi, mu nijak nebrání v tom, aby byl pro hypotetického severoamerického čtenáře vyslancem toho, jak se dnes cítí Británie. Tyto básně budou kráčet s vámi. -Daniel Katz.
Čtení svižných básní Simona Smithe se příliš neliší od jízdy na horské dráze postavené uvnitř automatu na pinball, kde "prostor není čtverec, ale krychle". Vše, na co narazíte, je skutečné, protože básně se otáčejí od jednoho pohledu (a místa) k druhému "stanu na okraji města". Čtenář je neustále tažen s sebou - "písní za písní" plnou "životních znamení" od "návratu Světa" po "vůně je přítomnost/vítaná nocí". Smith různými a překvapivými způsoby přetváří hranici mezi tam a tady. V písni Last Morning je otevřený a bdělý vůči "slunečnímu šumu", přičemž ví, že "zrcadlo polyká tuto stranu Světa". A "píseň (se) tvoří za pochodu". -John Yau.
V těchto nových básních Simon Smith působí jako jakýsi lyrik, který zaostřuje svět a přináší nejen obraz, ale i zvuk. Je to déšť nebo zkáza, bělost nebo svědectví, hrozba nebo hrdlo? Na tom záleží. Funguje zde etika vidění a slyšení, která závisí na precizní volbě slov Tyto básně se však nevyhýbají velkým pojmům, jako je Pravda (je to modré bílé světlo), Bytí (je to ve rčení) nebo Láska (jo, jo, jo), které jsou samy o sobě neustále testovány konkrétními akty tvorby básní. V důsledku toho jde o poezii intenzivních materiálních přítomností, připomínající to, co Hans Vaihinger nazval "filozofií jakoby", kde báseň je zvukem klapající fontány, kde obrazem před tím, co je řečeno, je píseň, kde budoucnost neustále čeká na příchod. "Kdo hodí kostkou," ptá se Smith na jednom místě - "odpoví na tu odpověď". Odpověď se ozývá. Odpověď pod výmazem. Odpovědi po vlákně. -Jeff Hilson.
Simon Smith se ve skladbě Last Morning jedním uchem zaposlouchává do dunění zpráv a druhým uchem se obrací k naléhavosti písně, k jejím třepotavým konstrukcím "já" a "ty", k prolétajícím ptákům a jednorožcům. Zvuk a syntax jsou jemně udržovány na hranici sklouznutí, takže čtenářovo ucho je neustále přelaďováno, jako v přirovnání, které by mohlo být znovu složeným úsměvem. Magnetická přitažlivost lyriky je často procesem špatného čtení nebo slyšení, halucinačním dvojím záběrem na hranici sklouznutí do snu. Zatímco tyto básně unášejí čtenáře do vln oceánu nebo zvuku "jako rádiový kód / pro prozatímní zázrak", jsou zcela pozorné k jevům, vytvářejí spojení mezi tím, co by mohlo existovat, a více než lidským světem, který už existuje. Možná je to poslední ráno, ale všechno zní, jako by bylo první. -Zoe Skouldingová.
Simon Smith vydal devět básnických sbírek. Jeho třetí sbírka Mercury (Salt Publications) byla v roce 2007 zařazena na dlouhou listinu Costa Prize. V roce 2016 vyšel v nakladatelství Shearsman Books výběr básní More Flowers Than You Could Possibly Carry a jeho nejnovějšími knihami jsou Municipal Love Poems(Muscaliet Press) a Day In Day Out(Parlor Press).
