Poslední muž

Recenze čtenářů

Recenze knihy Mary Shelleyové „Poslední člověk“ odrážejí širokou škálu názorů. Mnozí čtenáři oceňují Shelleyové poetickou prózu a hluboká emocionální témata týkající se kamarádství a ztráty, zatímco jiní kritizují její rozvláčný, mnohomluvný styl, který může vést k nudnému čtení. Zobrazení apokalyptické budoucnosti v románu je jak chváleno pro svou ranou dystopickou vizi, tak zpochybňováno pro nedostatek jasného „futuristického“ prostředí ve srovnání se současnými standardy. Celkově čtenáři vyjadřují jak pocity zaujetí filosofickou hloubkou, tak frustraci z tempa a mnohomluvnosti.

⬤ Poetická a závažná próza, která vyvolává silné obrazy.
⬤ Hluboká emocionální témata o lásce, kamarádství a existenciální osamělosti.
⬤ Poutavé zkoumání lidských vlastností a společenská kritika.
⬤ Považováno za jedno z nejlepších děl Shelleyové kromě „Frankensteina“.
⬤ Zpočátku poutavé a strhující charaktery postav.

⬤ Zdlouhavý, mnohomluvný a rozvláčný styl vyprávění.
⬤ Zdlouhavé čtení, které může být obtížné.
⬤ Chybí jasné vylíčení „futuristických“ prvků navzdory apokalyptickému tématu.
⬤ Pro některé čtenáře depresivní a emocionálně vyčerpávající.
⬤ Stížnosti na nedbalé vydání se špatnou korekturou.

(na základě 166 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Last Man

Obsah knihy:

Přelomový román Mary Shelleyové, který vynalezl žánr vymírání lidstva a inicioval klimatickou fikci, představující svět, kde z popela pandemií zničené společnosti povstávají nově vzniklá společenství a úcta k přírodě, nyní poprvé v edici Penguin Classics s předmluvou Rebeccy Solnitové.

Penguin Classic

Román Poslední člověk (1826), který Mary Shelleyová napsala v době, kdy se po ztrátě manžela a dětí ocitla v uzavřeném stavu, a v době, kdy se křížily krizové události včetně erupce hory Tambora, která změnila klima, a řádění epidemie cholery, je prvním románem o konci lidstva, raným dílem klimatické fikce a prorockým obrazem změn životního prostředí. Kniha se odehrává na konci jednadvacátého století a vypráví o smrtící pandemii, po níž zůstane osamělý přeživší, a sleduje jeho cestu postapokalyptickým světem, který je zbaven lidskosti a zrekvírován přírodou. Shelley však spíše než aby propadl zoufalství, využívá dnes již obvyklou zápletku o konci světa k představě nového světa, kde čerstvě vzniklá společenství a alternativní způsoby bytí nahrazují sebestředné politiky sloužící zkorumpovaným institucím a kde příroda mocně vládne lidstvu - což je aktuální poselství pro naši současnou éru klimatického kolapsu a politických otřesů.

Román je plný politických intrik a milostných trojúhelníků kolem postav Percyho Shelleyho a skandály opředeného básníka lorda Byrona, zabývá se také nefunkčností stran, imperiální válkou, uprchlickou krizí a hospodářským kolapsem - a přináší odkaz jejích radikálně pokrokových rodičů Williama Godwina a Mary Wollstonecraftové k současným otázkám, jak vytvořit lepší svět, který se nebude soustředit na "člověka". Shelleyové druhý velký román po Frankensteinovi, Poslední člověk, vrhá napůl skeptický pohled na romantické ideály utopické dokonalosti a přírodní hojnosti a zároveň hledí do zelenější budoucnosti, v níž si náš druh vytvoří nové vztahy s nelidským životem a planetou.