Poslední dopisy z Attu: Pravdivý příběh Etty Jonesové, aljašské pionýrky a japonské válečné zajatkyně.

Recenze čtenářů

Poslední dopisy z Attu vyprávějí poutavý a méně známý příběh Etty Jonesové, Američanky, která se během druhé světové války stala válečnou zajatkyní po japonské invazi na ostrov Attu. Kniha prostřednictvím jejích dopisů zachycuje Ettino dobrodružství na Aljašce na počátku 20. století, její kulturní zážitky, milostný příběh a výzvy, kterým čelila jako učitelka i později jako válečná zajatkyně. Vyprávění vyzdvihuje význam jejích zážitků v americké historii a nabízí pohled na život na odlehlé Aljašce.

Kniha je dobře napsaná, poučná a poskytuje jedinečný pohled na významný, ale často přehlížený aspekt amerických dějin za druhé světové války. Čtenáři ocení popisné vyprávění, Ettinu houževnatost a obohacující vhled do aljašské kultury a historie. Pro mnohé bylo těžké knihu odložit a doporučují ji jak milovníkům historie, tak i běžným čtenářům.

Někteří čtenáři upozornili, že kniha se skládá především z dopisů, což se nemusí líbit každému. Zatímco mnozí chválili vyprávění, jiní zmiňovali, že vyprávění může být náročné zařadit kvůli kombinaci autobiografie a historického popisu. Několik lidí se domnívalo, že široká veřejnost není s Ettiným příběhem dobře obeznámena, což poukazuje na možnou informační mezeru.

(na základě 82 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Last Letters from Attu: The True Story of Etta Jones, Alaska Pioneer and Japanese POW

Obsah knihy:

Etta Jonesová nebyla vojákem z druhé světové války ani válečným špionem.

Byla to učitelka, jejíž život se navždy změnil onoho nedělního rána v červnu 1942, kdy japonská armáda napadla ostrov Attu a Etta se stala válečnou zajatkyní. Etta a její sestra se v roce 1922 přestěhovaly na území Aljašky. Plánovala zůstat jen jeden rok jako dovolenou, ale tato čtyřicetiletá zdravotní sestra z východu potkala Fostera Jonese a zamilovala se.

Vzali se a téměř dvacet let žili, pracovali a učili v odlehlých athabaských, alutských, yup'ikských a aleutských vesnicích, kde byli jedinými cizinci. Jejich posledním působištěm bylo Attu. Po invazi se Etta stala válečnou zajatkyní a strávila 39 měsíců v japonských zajateckých táborech v Jokohamě a Totsuce.

Byla první běloškou zajatou cizím nepřítelem na severoamerickém kontinentu od války v roce 1812 a byla první Američankou propuštěnou Japonci na konci druhé světové války. Na základě popisných dopisů, které sama napsala, jejího nepublikovaného rukopisu, historických dokumentů a osobních rozhovorů s klíčovými osobami, které se podílely na událostech v jejich průběhu, je v této knize poprvé vylíčen její mimořádný příběh.