Poslední člověk

Recenze čtenářů

Poslední člověk Mary Shelleyové je složitý a hluboce filozofický román, který se zabývá tématy osamělosti, lásky a nevyhnutelného úpadku lidstva v apokalyptickém prostředí. Kniha se vyznačuje složitou, poetickou prózou typickou pro viktoriánskou éru, která může být pro moderní čtenáře poutavá i únavná. Zatímco mnozí čtenáři oceňovali Shelleyho vizi a vyprávění vedoucí k zamyšlení, pro jiné byla mnohomluvnost a struktura vyprávění frustrující a nepoutavá.

Bohatý a sugestivní jazyk, který ukazuje básnický talent Mary Shelleyové.

Podnětná témata týkající se lásky, osamělosti a lidského údělu.

(na základě 166 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Last Man

Obsah knihy:

Jeden z prvních dystopických románů vůbec, Poslední člověk, sleduje cestu a dopad nezastavitelné pandemie, která pomalu zachvacuje svět. Příběh začíná v roce 2073 a sleduje Lionela Veseyho - titulního posledního muže - a okruh jeho přátel, zatímco se nemoc plíží z kontinentu na kontinent.

Zpočátku mnozí odmítají uvěřit, že je skutečně globální katastrofa možná. Vypukne válka a nemoc se dále šíří. Bouře zaplaví pobřežní města a objeví se hladomor.

Oportunisté a náboženští extremisté využívají chaosu k osobnímu prospěchu a získání moci. Poslední člověk, vydaný v roce 1826, po smrti Shelleyové manžela, nevlastní sestry a dvou dětí, je děsivě předvídavým příběhem o katastrofě a zároveň dojemnou pohádkou o přežití osobního zármutku.

Jak si Shelleyová poznamenala ve svém deníku ze 14. května 1824: „Poslední muž! Ano, mohu dobře popsat pocity té osamělé bytosti, která se cítí jako poslední pozůstatek milovaného rodu, moji společníci vymřeli přede mnou.“.