Pomáháme zastavit Hitlerovu Luftwaffe: Vzpomínky pilota, který se podílel na vývoji radarového zachycení, důležitého v bitvě o Británii.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 7 hlasů.

Původní název:

Helping Stop Hitler's Luftwaffe: The Memoirs of a Pilot Involved in the Development of Radar Interception, Vital in the Battle of Britain

Obsah knihy:

"Bombardér vždy projde" byla často opakovaná mantra, kterou poprvé vyslovil Stanley Baldwin v roce 1932 a která zdůrazňovala, že jedinou reálnou formou obrany je útok. Toto přesvědčení určovalo vojenskou strategii Spojeného království, které věnovalo více pozornosti a zdrojů výrobě bombardérů než stíhaček. Vzhledem k tomu, že bombardéry dokázaly letět rychlostí stovek kilometrů za hodinu, bylo by v době, kdy by byly příchozí letouny odhaleny, příliš pozdě na to, aby se k jejich zachycení vypravily stíhačky. To platilo až do doby, kdy sir Henry Tizard a jeho kolegové poprvé prokázali, že radar (nebo jak se tehdy říkalo radiový zaměřovač) dokáže odhalit letadlo blížící se k Británii na značnou vzdálenost, což umožnilo stíhačům vzlétnout do vzduchu dříve, než narušitelé dosáhli britského území.

To se projevilo při "experimentu Biggin Hill", kdy mladý Arthur Macdonald řídil tři dvouplošníky z RAF Biggin Hill, které byly naváděny pozemními radary k zachycení přilétajících letadel. Macdonaldovi bylo tehdy řečeno, že "na výsledcích, kterých dosáhnete, závisí celá budoucnost této země". Macdonald uspěl a poté, co prokázal, že bombardéry lze zastavit, se Británie zaměřila na stavbu rychlých, moderních stíhaček a na rozvoj radarové sítě - právě včas pro bitvu o Británii. Za tuto práci obdržel Macdonald Letecký kříž.

V této poučné a odlehčené autobiografii popisuje maršál letectva sir Arthur Macdonald, jak se měl stát, ony rané radarové experimenty - prvním nespolupracujícím zachycením bylo nic netušící holandské dopravní letadlo - a další ze svých úspěchů, dráhu světlic v Duxfordu. Tento světelný systém byl navržen tak chytře, aby byl viditelný pro přistávající letadla, ale ne pro nepřátelské útočníky.

Ve své další kariéře se Macdonald stal v roce 1942 velitelem protivzdušné obrany na Cejlonu, v roce 1943 důstojníkem výcviku na velitelství letectva Velitelství jihovýchodní Asie a v dubnu 1945 velitelem letectva 106. skupiny. Byl posledním velícím důstojníkem Královského pákistánského letectva a až do svého odchodu do důchodu v roce 1962 zastával v RAF řadu vysokých funkcí. Byl to však jeho podíl na rozvoji britské protivzdušné obrany v nejkritičtějším období jejích dějin, pro který si ho budeme navždy pamatovat.