Polské divadlo holocaustu

Původní název:

The Polish Theatre of the Holocaust

Obsah knihy:

Kniha Grzegorze Nizioleka Polské divadlo holocaustu je průkopnickou analýzou dopadu a odkazu holocaustu na polské divadlo a společnost od roku 1945 do současnosti. Odhaluje roli divadla jako klíčového média kolektivní paměti - a kolektivního zapomínání - traumatu holocaustu, který nacisté provedli na polské půdě. V tomto období se zrodily dvě nejradikálnější a nejvlivnější divadelní myšlenky během práce na inscenacích, které se zabývaly tématem holocaustu, Grotowského Divadlo chudých a Kantorovo Divadlo smrti, ale autor zkoumá i hlubší dopad v roli, kterou divadlo hrálo v procesech kolektivního odmítání být svědkem utrpení druhých.

V první části se autor zabývá šesti desetiletími polského divadla, která byla ovlivněna perspektivou holocaustu a v nichž je jeho přítomnost různě viditelná nebo vytěsňovaná. Zvláštní pozornost věnuje různým typům zkreslení a účinku „špatného vidění“, které se v divadle odehrávají, a také stopám afektivní recepce: šoku, zvýšené empatii, lhostejnosti. Ve druhé části Niziolek zkoumá řadu divadelních událostí, včetně inscenací Leona Schillera, Jerzyho Grotowského, Tadeusze Kantora, Andrzeje Wajdy, Krzysztofa Warlikowského a Ondreje Spišáka, a zamýšlí se nad tím, jak se tyto inscenace vyrovnávaly se zkušeností svědectví a jak byly hluboce formovány odkazem holocaustu.

Polské divadlo holocaustu odhaluje, jak se divadlo - díky svědectví o zkušenostech společnosti s holocaustem - stalo dějištěm zásadních procesů probíhajících v polské kultuře, která se vyrovnává s potlačovanými traumatickými válečnými zážitky a kolektivní identitou formovanou minulostí.